Dnešní Evropa je poměrně často přirovnávána k Římské říši na konci svých dnů, okolní svět pak k tehdejším barbarům, již se ji chystají vymazat s povrchu zemského. Nejnověji v příspěvku Viléma Baráka „Pohodlnost nás neubrání“ v Lidových novinách z devátého listopadu. Ne že by tu jisté podobnosti nebyly, nakonec velryby a delfíni svou vnější podobou s rybami také leckoho matou. Lidé aspoň trochu znalí historie však vědí, že pád Říše římské nebyl tou apokalypsou, jak ji svým divákům podává jistý druh filmové produkce. Jako výrazný historický předěl se ukazuje až z odstupu mnoha let.

Budeme-li ty vnější podobnosti přeceňovat, hrozí, že pro přílišné zaměření na minulá nebezpečí přehlédneme méně nápadné signály těch současných. Vždyť třeba Mnichov a vůbec pokusy usmířit Hitlera za cenu ústupků byly mimo jiné důsledkem strašlivé zkušenosti první světové války a snahy vyhnout se za každou cenu opakování těch hrůz, které byly ještě v živé paměti většiny Evropanů. To dnešní bubnování do zbraně je leckdy zase motivováno a zdůvodňováno zkušenostmi „minulé“ války. Jakkoliv svět už je opět jiný a jiná jsou i rizika.