Typoval bych, že většina Čechů vůbec netuší, že existuje nejen MDŽ, ale také „Mezinárodní den mužů“. Dnes si jej připomínáme již po šestnácté. Oficiálně jej poprvé vyhlásili až 19. listopadu 1999 v Karibiku. Odtud se šířil přes Austrálii a dnes se k této myšlence hlásí více jak šedesát zemí na celém světě. Z okolních zemí se slaví například v Německu či v Rakousku. Neplést ale se „Světovým dnem mužů“, který se věnuje zejména mužským chorobám či s „Dnem otců“. (znají asi v Unii otců či v Českém svazu mužů).

Smyslem tohoto svátku je upoutat pozornost k mužům a chlapcům, k jejich postavení v současné společnosti i v sexuálních vztazích. Takzvaný maskulinismus je o hledání nové identity mužů v časech feminismu. Cílem svátku je mluvit o mužském přínosu pro rodinu, v péči o děti nebo práci pro obec. S proměnou postavení ženy ve společnosti se stává tématem genderová rovnováha mužů a rovné zacházení s muži zejména v pro ně netypických situacích. Na zdraví muže je pohlíženo i z pohledů sociálních, emočních a duchovních. Ale nejen — zajímají-li se ženy o své orgasmy, muži zas tematizují svou erekci.

Tento den je připomínán různě. Od osvětových přednášek až po mírové pochody či vážné i méně vážné diskuse v médiích. Ona jak mužská sexualita, tak mužská spiritualita je prostě jiná než u ženy a jak opouštíme tradiční schémata, tak muž, pokud chce být mužem, nemusí být pranýřován jako nějaký macho. K seriozním tématům patří jak ochrana mužů před ztrátou rodičovských a otcovských práv, tak plánování jejich sexuální aktivity a ochrana před otcovstvím nechtěným. Existuje i téma týraných mužů.

Běžně uváděné rozdíly jsou například tyto: muži myslí více analyticky, směřují přímočaře k řešení, lépe snášejí psychické i fyzické nepohodlí, orientují se více navenek, kdežto ženy jsou více empatické, jsou sdílnější (nejen při hledání řešení), konflikt řeší více nepřímo, třeba i s pomocí intrik, a dají více na soudržnost a harmonii vnitřního prostředí. Snažit se udělat z muže zženštilého cíťu, skrčeného u rodinného krbu a neustále řešícího s někým své iracionální pocity, ho může pěkně devastovat.

Erich Fromm psal, že muž představuje svět myšlení, svět věcí stvořených člověkem, ale také svět dobrodružství, touhy po vědění a odvahy podstoupit riziko. Mužské role s ženskou emancipací nezanikají a jsou-li přehlíženy, vznikají disharmonie.

Rovnoprávnost žen je samozřejmě i nadále otevřené téma, ale v době kdy svou pozornost získávají i sexuální minority včetně transgenderu, tak proč zapomínat na muže samotné? Cílem přeci není nahradit patriarchát matriarchátem, falokracii gynekokracií.

To ale předpokládá nenechat si po zpochybnění tradičních rolí diktovat nové metafyzické normy. Nepřijmout ponižující vnímání specifického mužství jako něco negativního, pouze nízkého a potlačovatelského. Nutit muže, aby své zkrotlé mužství doma i v práci odkládali do šatníku. Rovnoprávnost není rovnost, různost našich dispozic je dobré vnímat. On je pro ty odlišnosti docela dobrý evoluční důvod. Nejsou pouze povrchně kulturně podmíněné. Tak buďme v našich rolích komplementy. Třeba tomu pomůže i „Mezinárodní den mužů“.