„Policie při výkonu správního vyhoštění cizince v červnu 2014 porušila základní právo stěžovatele nebýt podroben ponižujícímu zacházení podle Listiny základních práv a svobod a podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.“ V úterý to s odkazem na nález Ústavního soudu uvedla jeho tisková mluvčí Miroslava Sedláčková. Zdůraznila přitom, že orgány činné v trestním řízení navíc po trestním oznámení stěžovatele na jednání policie případ nevyšetřily, také tím došlo k porušení jeho práva, tentokrát na účinné vyšetření namítaného ponižujícího zacházení.

V odůvodnění nálezu Ústavní soud zdůraznil, že zákaz ponižujícího zacházení je jednou z nejzákladnějších hodnot demokratické společnosti. „Kvalita, vyspělost a humanita každé společnosti se pozná podle způsobu, jakým zachází s těmi nejzranitelnějšími, s těmi, kdo se z jakýchkoli důvodů ocitli na jejím okraji; zda opravdu u všech lidí respektuje, že jsou svobodní a rovní si s ostatními v důstojnosti i právech, jak stanoví článek 1 Listiny základních práv a svobod. Zákaz ponižujícího zacházení se proto plně musí vztahovat i na cizince, kteří v České republice pobývají bez oprávnění,“ uvedla mluvčí Ústavního soudu Miroslava Sedláčková.

V samotném nálezu pak soudci Ústavního soudu připomínají, že jsou podle české Ústavy jeho nálezy závazné pro všechny orgány i osoby: „V daném případě je to především Policie České republiky — Ředitelství služby cizinecké policie, které je vázáno nosnými důvody tohoto nálezu. Je proto povinností policie systematicky reagovat na nosné důvody tohoto nálezu. Policie by především měla cizince zajištěné pro účely vyhoštění s dostatečným předstihem a řádně informovat o přesné době realizace jejich vyhoštění. Měla by také k cizincům přistupovat s plným respektem k jejich lidské důstojnosti a zdržet se všeho, co v nich může vyvolat pocity strachu, úzkosti nebo méněcennosti, aniž by to bylo nezbytně nutné pro dosažení legitimního účelu.“