Skutečnost, že privatizace významné firmy — Ostravsko karvinských dolů je složitou kauzou plnou rozporuplných momentů, je pravda. Ovšem tyto nejasné body je nutno zařadit v čase na správné místo a hledat souvislosti. Poté, až celý historický vývoj pochopíte, můžete hledat odpověď na otázky okolo odpovědnosti. Po podrobném studiu dobových materiálů bych celý, téměř čtrnáct let trvající proces privatizace rozdělil do tří částí.

Ta první se odehrávala v letech 1990 až 1993. Základním a prakticky nezvratným aktem byl rok 1990, kdy dva dny před koncem roku zaniká rozhodnutím vlády státní podnik OKD a vzniká firma OKD akciová společnost. Pro laika jen přebarvení firmy. Ale to je jen zdání. Akciová společnost byla již tehdy subjekt soukromého práva a stát vykonával svá stoprocentní vlastnická práva prostřednictvím akcií. To je velký rozdíl.

Stát již nemohl rozhodnout, že se například byty, jako součást majetku společnosti, převedou nájemníkům. Takové rozhodnutí by musely učinit orgány společnosti, akcionáři. Ač se to nezdá, je to, zejména pro budoucnost, zásadní rozdíl. Tato etapa byla završena 11. října 1993, kdy tehdejší Ministerstvo privatizace rozhodlo v mezích platného práva, že část akcií bude privatizována kupónovou metodou, další akcie byly předány obcím a různým fondům. Stát si ponechal většinový podíl, 52 % akcií.

Druhá etapa začala v roce 1997. Stalo se to, co se dalo čekat. Různé firmy začaly od obcí, občanů a fondů skupovat akcie. To je podle práva možné a logické. Ale pak se stalo něco zcela neobvyklého. Většinový akcionář — stát cestou Fondu národního majetku, který práva vykonával, prý s „ohledem na nutnost zbavit se přebytečného majetku“ a útlum těžby snížil jednostranně vlastní jmění o 3,5 miliardy. Tím ztratil stát majoritu a faktický vliv na celou firmu. Stát tak drží jen 45,88 % akcií.

Ještě nepochopitelnější pak byl další neobvyklý krok. Fond pochopil svoji (nezvratnou) chybu a snažil se získat majoritu zpět odkoupením některých akcií obcí. A za tím účelem najímá společnost Patria Finance Zdeňka Bakaly. Tak se stal pytlák hajným.

V roce 1998 je jasné, že za anonymním vlastníkem většinového podílu stojí firma jistého Stanislava Prose. Tím končí druhá a rozhodující etapa. K jejímu hodnocení se vrátím.

Následuje mezietapa. V letech 1998 až 2002 se také dějí věci, které bych nazval „rituálními tanci“ s cílem získat od privátních vlastníků akcií většinový balík do rukou Bakaly. Tato doba je investigativci podrobně zmapována, ale probíhá mimo vliv státu. Na vše dohlíží Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a vše schvaluje. Jeho se dodnes na odpovědnost nikdo neptá. Včetně sloučení OKD s Českomoravskými doly Kladno. Gigant roste a většinu postupně získává firma Karbon Invest, za kterou stojí Bakala.