Nedávná papežova návštěva Kuby na cestě do Spojených států si získala širokou mediální pozornost — a to jak z hlediska budování nových vztahů Kuby a Západu, tak z hlediska stále bližšího sepětí formálně komunistického režimu a katolické církve. Právě katolická církev, jež se stává důležitým prostředníkem mezi režimem a jeho oponenty a také mezi bratry Castrovými a zbytkem světa, byla ta, o níž se logicky nejvíce mluvilo. Papež František tak mohl na diváky působit jako zástupce dominantní náboženské organizace na ostrově, jenž si mohl dovolit po vzoru svých předchůdců Jana Pavla II. a Benedikta XVI. zcela opomenout zástupce synkretických afrokubánských náboženství.

Umně se tak podařilo zamaskovat, že tato náboženství, především santería, mají na dnešní Kubě dost možná větší vliv než katolicismus. A jejich rituály praktikuje výrazně větší množství lidí — podle řady odhadů na 70 až 80 procent všech Kubánců.

↗

V senteríe hrají daleko výraznější roli ženy. Foto archiv SanteriaChurch.org

Santeros, afrokubánští kněží zasvěcení některému z božstev (orišů), tak možná stále ještě cítili určitou míru frustrace nad jejich dlouhodobým přehlížením navzdory vstřícným gestům, jako když v roce 1998 provedli sérii rituálů na ochranu Jana Pavla II. při jeho historické cestě a papež se o nich ani nezmínil, natož aby je přijal. Jejich pozice však mezitím natolik posílila a popularita jejich obřadů natolik vzrostla, že se bez Františkovy pozornosti docela dobře obejdou. Slovy jednoho santera Eliase Aseffa pro USA Today: „Jedna část našich lidí ho vítá. (...) Druhé části je to vlastně jedno.“