Vážený pane komisaři,

Dámy a pánové,

Jsem velice rád, že se nad tématem sociální Evropy dokážeme sejít i v těchto neklidných časech. Odborná i veřejná debata nad sociální dimenzí evropské integrace je aktuální a potřebná. Jsem rovněž rád, že se tolik světových odborníků z Evropy i ze zámoří sešlo právě v Praze. Zdůrazňuje to naléhavost, s jakou Evropská unie musí čelit výzvě vzrůstající nerovnosti, prekarizaci práce a hospodářským nerovnováhám uvnitř Evropské unie a eurozóny. Zároveň to ukazuje, že tyto otázky jsou zásadní i pro středoevropský region.

Evropská sociální krize

O nedávné krizi často hovoříme jako o krizi finanční, hospodářské nebo dluhové. Málo si uvědomujeme, že evropská krize byla především sociální. S jejími následky se budeme vyrovnávat déle než s dopady na průmysl nebo bankovní sektor. Pro ně je krize minulostí a čekají na ně nové výzvy. Pro miliony lidí v Evropě, kteří během posledních let ztratili práci, krize ještě neskončila.

Role EU a členských států

Nástroje sociální politiky dnes spadají do kompetencí členských států. Sociální systémy se uvnitř Unie zásadně liší. Výzvy a rizika, kterým čelíme, jsou však podobné. Proto musíme vést diskuzi a hledat řešení na evropské úrovni.

Sociální stát vznikl v minulých dvou stoletích jako ochrana před určitými aspekty volného trhu. Evropská unie je přitom historicky založena právě okolo budování společného evropského trhu. Evropský sociální stát a vnitřní trh jsou proto spojité nádoby. Jistě chceme, aby Evropa byla schopna dlouhodobě řešit společné problémy. Je proto pouze otázkou času, kdy doplní svou architekturu o hlubší dimenzi sociální politiky.

To nutně neznamená nové evropské kompetence. EU už dnes přispívá k výměně zkušeností mezi členskými státy. Díky ní je snazší se inspirovat politikami zemí, kterým se podařilo vytvořit silnou společnost a hospodářsky úspěšný sociální stát.

Evropa dává prostor sociálním otázkám i v rámci svých koncepčních materiálů, zejména Strategie Evropa 2020. V ní jasně udává, že ekonomický růst musí být inteligentní, udržitelný a podporující sociální začlenění.

Ne ve všem se však plnění této strategie daří. Jejím cílem je do roku 2020 snížit počet obyvatel Evropské unie ohrožených chudobou o 20 milionů a zároveň zvýšit celkovou zaměstnanost. V oblasti zaměstnanosti se situace zlepšuje, cíl v oblasti prevence chudoby se ale vzdaluje. Zaměstnanost proto musí jít ruku v ruce se sociálním začleňováním. Potřebujeme více práce, ale nikoli práce prekérní nebo práce nedůstojné.