Hurá-liberalismus vede k despocii
František KostlánDánský novinář Flemming Rose považuje rasismus, xenofobii či antisemitismus za legitimní názory, protože „nikdo nemá právo nebýt urážen“. Podle Františka Kostlána jde o liberalismus, který napomáhá vzniku totalitních režimů.
Nikdo nemá právo nebýt urážen. Do této jednoduché věty shrnul svůj pohled na svět Flemming Rose, dánský novinář, který před deseti lety protlačil v deníku Jyllands-Posten rozhodnutí zveřejnit karikaturu proroka Muhammada s bombou v turbanu.
Karikatura vzbudila velké rozhořčení v muslimském světě, demonstrující napadli některé ambasády západních zemí i některé křesťanské kostely. Při těchto protestech zemřelo přes dvě stovky lidí. Rose od té doby žije pod čtyřiadvacetihodinovým dohledem ochranky. Díky svým představám o fungování společnosti je často brán jako kontroverzní obhájce svobody projevu. Právem.
Hurá-liberalismus
V rozhovoru s redaktorkou Respektu Rose razí ten typ liberalismu, který de facto napomáhá vzniku autoritářských či totalitních režimů navzdory tomu, že takové režimy zároveň kritizuje. Říkejme mu „hurá-liberalismus“, protože promyšleného na něm není doslova nic. Rose zde káže prázdné fráze v demagogické omáčce, jak jsme na to v českém prostředí zvyklí třeba u Václava Bělohradského či europoslance Jana Kellera — i oni ovládají umění vyvracet svá vlastní tvrzení vršením nových kvaziargumentů.
Podle Rose by mělo být umožněno všechno kromě výzev k násilí, tedy i šíření nenávisti.
„Slabinou naší kultury je rostoucí porozumění pro to, že máme právo na to nebýt uráženi — stále více lidí má pocit, že když někdo říká něco, co je pro ně bolestivé, co se jim nelíbí, mají právo toho člověka označit za netolerantního a umlčet ho. Je to přitom přesně naopak, mezi svobodou a tolerancí není žádný rozpor. A čím větší mezi nimi bude ve společnosti napětí, tím více bude demokracie ohrožena. Protože bez ochoty přijímat jiné názory, které se nám nelíbí, nebo jež dokonce nenávidíme, budeme žít v mlčení a v tyranii, nikoli ve svobodě,“ říká Rose.
Dánský novinář vlastně tvrdí, že napětí ve společnosti nevytvářejí hlasatelé násilnických ideologií a tyto ideologie samy, nýbrž ti občané, kteří proti nim protestují, kterým se nelíbí, že někdo pokládá druhé lidi za méněcenné a že nabízí násilné „řešení“ tohoto „problému“. Toto zřetelné obrácení priorit, v němž nenávist je v zájmu svobody vyšší hodnotou než obrana lidských práv, je prvním krokem hurá-liberalismu k umožnění nástupu těch, kterým je svoboda trnem v oku.
Rasismus jako legitimní názor
Rose považuje rasismus, xenofobii, antisemitismus a další podobné ismy za legitimní názory, které by měly být součástí běžného diskursu, protože „nikdo nemá právo nebýt urážen“. Tvrzení, že je nějaká rasa nadřazená jiným či označování černochů za „negry“ by podle něj mělo být běžnou součástí života. „To nepovažuji za podporování násilí, nýbrž za podporování nenávisti — to, že někoho urážím, ještě neznamená, že půjdu a něco mu udělám.“
Hranice, za kterou by se nemělo jít, je podle Roseho moment, kdy někdo svým projevem podněcuje k násilí. „Lidi by neměli mít právo jít na náměstí a vyzývat ostatní k tomu, aby šli někoho zabíjet,“ říká Rose. O kousek dál však sděluje: „Zakazováním projevu se společnost ocitá nejblíže kontrole myšlenek svých členů, jak jen může být. Proto je, myslím, nutné rozlišovat slova a činy. Všichni jsme odpovědni za svoje interpretace toho, co říkají ostatní, a jen my sami převádíme naše reakce do akcí. Mezi tím, co říkáme, a tím, co děláme, stojí myslící jedinec se schopností posoudit, co je správné, a co ne. Slova sama o sobě nikdy neprovedou reakci, jako by někdo zmáčkl nějaký knoflík. Slova mají následky, jen pokud se rozhodneme, že by je měla mít.“
To je opravdu pozoruhodné vyjádření. Proč tedy Rosovi vadí, že někdo na náměstí vyzývá ostatní k tomu, aby šli zabíjet, když „slova sama o sobě nikdy neprovedou reakci, jako by někdo zmáčkl knoflík“? Výzva k násilí se přeci také odehrává verbálně! A komu byl odpovědný Hitler (jeho příznivci a následovníci), když si nenávistné slovní napadání ze strany antisemitů devatenáctého a začátku dvacátého století převedl do své interpretace? Stál mezi jeho (jejich) mluvením a činy myslící jedinec se schopností posoudit, co je správné a co ne?
Mlčení a tyranie
Bylo by také možno hovořit o "skalním liberalismu"; anebo docela obyčejně, o liberalismu dogmatickém.
Není prostě žádná - ať jakkoli vznešená - idea, která by byla imunní vůči svému zdogmatizování; a tím nakonec k popření svých vlastních základních principů.
A tak je skutečně možno ve jménu - totálního - liberalismu podporovat antiliberalismus.
----------------------------------
Ale ještě k té myšlence, že v naší (politické) kultuře není dáván stejný důraz na důstojnost člověka, jako na jeho (individuální) svobodu.
Svým způsobem je to jenom zmatení pojmů (či spíše svévolné žonglování s nimi): pravá lidská svoboda není možná nejen bez jeho důstojnosti, nýbrž i bez celé řady dalších humánních hodnot.
K této záměně může docházet jenom proto, že v současné liberální demokracii se prosadilo to právě to - zcela falešné - pojetí svobody, že svoboda neznamená nic jiného nežli možnost jedince dělat všechno, co se mu zlíbí.
Onen zde projednávání excesivní výklad takové svobody není nakonec ničím jiným, nežli logickým důsledkem onoho už primárně falešného, deficitního pojetí a definování svobody.
Protoze Kostlan vyse uvedenym textem dokazuje, ze v rozporu s celym tim blabolem take vyznava heslo „nikdo nemá právo nebýt urážen“, dovolim si ho urazit pravdou.
Romsky sovinista, berouci penize od miliardaru z USA, by nemel mit pravo publikovat na udajne levicovem mediu jako je DR. Pokud uz se tak stane, mel by jeho text vyjit stejne jako Mein Kampf s odbornym komentarem. Nejlepe od Jana Kellera.