Karikatura
Lukáš JelínekDalší podnikatelský plán Andreje Babiše může v důsledku politické kultuře v ČR uškodit. Strana bez jasné vize a programu při případném úspěchu jen znepřehlední situaci a možnosti vytvářet koalice.
Kam až mohou dospět podnikající politici, nám ukázaly příběhy Miroslava Macka (ODS) či Stanislava Grosse (ČSSD). Ani opačný směr ale neslibuje zaručený výsledek — stačí se podívat na Víta Bártu (VV). Ti mazanější byznysmeni zatím raději stáli mimo politické hřiště a pouze přizvukovali zpoza lajny. Například Zdeněk Bakala posledně pro jistotu mastně zasponzoroval ODS i TOP 09 a ostatní se už dělo samo sebou, aniž by si musel špinit ruce.
Politika a podnikání jsou zkrátka dva zcela odlišné obory. Úspěch v jednom není zárukou úspěchu ve druhém. Přesto se co chvíli najde nějaký nový pokušitel. Před mimořádnými sněmovními volbami jsou nejvíce vidět dva — Tomio Okamura, jehož politické záměry jsou zhruba stejně průhledné jako podnikání, a Andrej Babiš.
Babiš není ani Okamura, ani Bárta. Již si vydělal velmi slušné jmění a nepůsobí dojmem, že je potřebuje nafukovat přisátím se na stát. Přes veškeré zlojazyčné odkazy na předlistopadové estébáctví a myši zapečené v chlebu máme co dočinění s mužem, který si sám prošlapal cestičku na špici a který pomáhá hýbat českou ekonomikou. Babiš ale též připomíná prohnaného sedláka, kterému nic není dost. Z klasického byznysu expandoval do médií, v nichž patrně viděl snadný nástroj šíření (anti)propagandy. Leč redakce si hlídají jakous-takous nestrannost a miliardáři po úvodní scénce, kdy se pokoušel zkrotit novináře zpracovávajícího tiskovou konferenci hnutí ANO, nezbylo než se stáhnout a i svoje politické komentáře raději nabídnout konkurenčnímu deníku Právo. Významným nástrojem v jeho rukou ještě zůstává inzerce. Jinak ale poslední nadějí Andreje Babiše v mediální sféře je, že jím koupené tituly nebudou alespoň prodělečné.
Pokud jako čerstvý mediální magnát působí naivně, tak coby politik je dokonalou karikaturou. Prý spolu se svými kandidáty maká a rozhodně není nemehlem jako ti, co spravovali stát doposud. On jej chce řídit jako firmu — manažerskými metodami a konkrétními manažery, nejlépe ze svých podniků. Rozpor s metodami a principy demokracie si nepřipouští. Nepotřebuje ani program. To, co se programu snaží přiblížit na webových stránkách ANO, obsahuje jedinou lehce konkrétnější pasáž: „Nebudeme zvyšovat daně firmám, živnostníkům a občanům. Naopak. Naším cílem bude opětovné snížení základní sazby DPH na 10 % hlavně u potravin. U léků, knih a tisku budeme prosazovat sazbu DPH ve výši 5 %. Pomůžeme tím lidem, firmám, českému průmyslu, nastartování ekonomiky a dosáhneme snížení nezaměstnanosti. Kde ušetříme? Budeme efektivně vybírat daně a s vybranými prostředky budeme efektivně nakládat. A hlavně - nebudeme krást.“ Zbytek jsou jen fráze a floskule.
Záhadný Babiš přesto ulovil na své kandidátky několik cenných jmen, kterým patrně nedochází trapnost okamžiku. Jediné, na co mohou odkazovat, jsou Babišovy ostruhy z podnikání. Jenže věřte takovému Martinu Komárkovi, když 20.9.2011 na serveru iDNES udělal z Babiše Grossova patrona a vyjádřil mj. podezření že „pan miliardář je tak nabroušený proto, že pravostředá vláda mu pokazila miliardový kšeftíček s jednou plodinou.“ Moudrý akademik/informatik Jiří Zlatuška již zase pózoval hned několika partajím.
A divadelník Martin Stropnický, který se obzvlášť vyjímá na billboardech „Aby se za nás naše děti nestyděly“, se v blogu na www.anobudelip.cz snaží neexistující program doslova okecat: „ANO chce vrátit ČR tam, kam patří. Do společenství fungujících právních států, kde se dodržují pravidla, kde se lidé živí skutečnou prací, vzdělávají se, kde je rozvinutá občanská společnost a kde státní aparát poskytuje kvalitní servis, který si občané platí svými daněmi. Návod k použití může být různě podrobný, ale všichni velmi dobře vědí, že přílišná detailnost občany spíš odradí.“ Dál Stropnický pokračuje: „ANO má program ve třech vrstvách. Teze, východiska a detailnější rozpracování. Podle zájmu a ochoty občana jít v poznání programu do hloubky.“ Jako občan „zajímající se“ a „ochotný jít v poznání programu do hloubky“, probrouzdal jsem si internetové stránky ANO a hledal a hledal a hledal. Marně.
Věřím, že Andrej Babiš to myslí dobře, ba i upřímně. Kdyby nebyl netrpělivý, mohl tvořit zázemí pro změnu politiky, třeba právě formou širokospektrálního hnutí, v němž by našli uplatnění poctiví podnikatelé i poctiví politici. Jenže on vsadil na těžkotonážní politiku podle návodů obrázkových časopisů nevalné úrovně. Proto by byl pro příští Sněmovnu rizikem. Poměry v ní ale může také zakonzervovat: stačí, aby procenta pro ANO a další subjekty znemožnila vznik jasné parlamentní většiny, potažmo stabilní vlády, a místo toho nechtěně vlila novou krev do žil architektům opozičních smluv a nepokrytého politického kšeftování.
K tomu jak to myslí Babiš a vlastně všichni podnikatelé v politice jsem dost skeptický. Podnikatelé, a kór ti větší a největší, jsou vždycky ve společnosti v menšině a to je přeci jasný konflikt zájmů. Nedovedu si moc představit, že by někdo takový prosazoval zájem většiny, tedy většiny lidí, aby se jim v téhle zemi dobře žilo, a ne zájem svůj.
Je to podobný logický nesmysl českých voličů, jako si myslet, že ten kdo si nakradl nebude krást dál. Navíc mě docela děsí ta většinová jistota, že tihle rychlozbohatlíci mohli přijít ke svému gigantickému jmění čistou cestou.
řekl jste to také za mně a řekl jste to výborně. Děkuji.
Bohužel existuje u nás značný počet lidí, kteří si - ať už právem nebo neprávem – připadají jako totální outsideři, jimž se nic v životě nepovedlo. Takoví lidé velice rádi volí strany, které staví na kultu osobnosti, a pochopitelně také strany, které si budují image elitních klubů. Prostě proto, že mohou mít alespoň na chvilinku něco společného s těmi, jimž závidí a zároveň je nekriticky obdivují. Jde vlastně o takovou psychickou úchylku sestavenou zčásti ze závisti, zčásti z obdivu a z největší části z nepřijetí sebe sama. Takoví lidé volí vždy proti vlastním zájmům.
Co s tím? Z dlouhodobého hlediska je tu řešení jediné: uvědomění si vlastní ceny, která spočívá prostě v tom, že nejsem nic menšího než právě člověk. To se ovšem, jdeme-li k podstatě věci, neobejde bez křesťanství (já vím, píši to tu často, jenže často to tak také je). Z krátkodobého hlediska pak lze jenom doufat, že voličů toho typu, zapomene přijít k urnám co nejvíce.
Jiří Vyleťal
Ale pokud napíšete, že se takové uvědomování bez křesťanství neobejde, pak vytváříte jen další elitní klub. Někdo se k vám bude hlásit v naivní iluzi, že to postačí k sebeuvědomění a jiným věcem, o kterých tu občas píšete. A zároveň je to poněkud neslušné k těm, kteří došli k poznání své ceny jinou cestou. Ani těch není málo.
S přáním všeho dobrého,
MK
moc děkuji za kritickou poznámku. Víte, já si myslím, že všechno, co tu na DR zazní, nemá být bráno za víc, než vlastní názor (výjimky samozřejmě existují). A to i tehdy, když se konkrétní věta tváří jako tvrzení univerzálně platné. Jde tedy o můj názor a jde o něj i v následujících řádcích. Tím, že jej zmiňuji a stojím si za ním, ještě neříkám, že všechny jiné názory jsou nepřijatelné. Čímž nechci říci, že existují jen a jen názory a žádné neměnné pravdy neexistují.
Víte, pane Kolaříku, došel jsem k následující zkušenosti: dokážeme-li se na svět kolem sebe dívat křesťanskýma očima, dříve či později zjistíme, že absolutní pravdy skutečně existují a že k pravdivému a úplnému poznání dojdeme jenom tam, kde se setkáváme se Stvořitelem, tedy s Bohem.
Tento fakt zmiňovat neznamená kohosi k něčemu nutit, netaktně jej přesvědčovat či dokonce mu vyvracet poznání, ke kterému on mohl dojít jinou cestou, ale znamená to nikomu nic nezatajovat. Tedy nenechávat si pravdu, jejíž platnost se mi mnohokrát osvědčila, pro sebe. To určitě s elitářstvím nemá nic společného - jde o naprostý opak.
Ostatně, došel–li někdo k poznání jinou cestou než tou, kterou zde nazývám křesťanskou, neznamená to, že časem nezjistí, že jeho poznání není konečné a že před sebou má ještě pořádný kus cesty. Nelze pak vyloučit, že mu odkaz ke křesťanství bude dobrým vodítkem.
Přeji Vám vše dobré, dobrou noc a ještě jednou děkuji, Jiří Vyleťal
Nejsem psycholog ani sociolog, ale nelze se asi divit mnohdy nepochopitelnému a iracionálnímu chování lidí, když tito nenacházejí ve společnosti žádný morální vzor ani vyhlídky nebo cíl, ke kterému by se mohli upnout a směřovat k němu. Že jej hledají poněkud mylně v různých „úspěšných“ podnikatelích je pak bohužel výsledek masivní mediální propagandy a vymývání mozků ve smyslu, že se budeme mít nejlépe jako samostatné individuality ve státě fungujícím jako firma a ne jako lidská společnost.
Bohužel je smutné, že stále velmi málo lidí je schopno si utvářet jiný názor, než ten pohodlný „většinový“, viz např.komentář Ivana Hoffmana zde http://www.denik.cz/hoffmanuv_denik/cizi-mineni-20130909.html
a odpoutat se od mindráku postkomunismu
http://www.blisty.cz/art/70042.html
Víte že Vám věřím, že jste křesťanskýma očima viděl svět tak, jak ho popisujete? Já mám zase zkušenost, že když se na svět podíváte ateistickýma očima, uvidíte svět, který je sám o sobě, ze své podstaty a pro sebe sama. A troufnu si hádat, že ti, kdož se na svět dívali očima klasického polyteismu, viděli velkolepou hříčku bohů. Je to subjektivní, ale to neznamená, ani to, že to je špatné, ani to, že ten objektivní svět neexistuje.
Taktéž je jistě pravda, že ničí poznání není konečné do konce jeho dní. Možná, že se mu bude hodit odkaz na křesťanství, možná dá přednost odkazu k ateismu. Nebo k polyteismu, třeba.
Píšete, nikdy nic nezatajovat. Ani já jsem žádné své přesvědčení nezatajoval. Ale celkem chápu i Nietzscheho Zarašthuru, který si ji nechal pro sebe.
Abych to trochu vysvětlil. Když Alexandr Veliký, který měl všechno bohatství, které si dovedl představit, nabídl Diogénovi, který nic neměl, byl odmítnut. Diogenes nic nepotřeboval. Okolo těch dvou bylo jistě mnoho chudých, kteří by Alexandrovy dary s díky přijali. A jistě i nějací bohatí, jež měli sami dost i bez takových darů. Kdyby Alexandr dal své dary oněm chudým, jistě by jim pomohl. A stejně tak by jim pomohl Diogénes, kdyby jim vysvětlil, že nic nepotřebují. Těm bohatým nemohl Alexandr nějak pomoci. Mohl jim pomoci Diogénes, kdyby je přesvědčil, ať zahodí své jmnění? Kdyby pochopili, že ho nepotřebují, tak možná ano. Ale kdyby pochopili pouze to, že ho mají zahodit, udělal by z nich obyčejné chudáky. Tím by jim ublížil. Nebo mohli pochopit jen to, že jmnění nepotřebují, ale nemusí ho zahazovat. To by byl asi nejlepší stav, neb by měli jmění a neměli strach. Takže Diogénes může pomoci každému, ale může též ublížit. Takže by měl se svými dary zacházet opatrněji než Alexandr.
Tak to je vše, myslím, že Vám nemusím podobenství vysvětlovat.
S pozdravem
MK
velmi Vám děkuji za milá a přátelská slova.
Přeji Vám vše dobré a dobrou noc
Jiří Vyleťal
A ještě mě napadá: Neměli by si vůbec křesťané vlastně přiznat, že se křesťanství nepodařilo realizovat? Že to Kristovo "vykoupení" zůstalo jakýmsi věčným polotovarem?
Zvláštní, jak tato nit diskuse zcela přestala souviset s úvodním článkem ....
Tím nechci říci, že by vaše poznámky nebyly zajímavé, jen mě ani nenapadlo vztahovat je na sebe.
A chápu i paní Srbovou, ale nevím, kde bychom mohli v diskusi pokračovat. Samozřejmě přes e-mail, nebo něco podobného by to jistě šlo, ale nebylo by to totéž, jako veřejná diskuse zde. Pokud by probíhala živá diskuse na původní téma, tak bych svůj další příspěvek (a možná i ten první )neposílal. Ale psal tu jen pan Švehla, který se částečně účastnil i té vzniklé diskuse, tak mi přišlo, že to nebude nikomu vadit. Pokud někomu ano, tak se omlouvám.
Upřímně bych zde a mezi lidmi obecně, když už, uvítal, nebo viděl potřebnější a užitečnější, spíše debatu o tom, jaké jsou možnosti církví a jak by mělo jejich působení ve státě a na společnost vypadat, aby pro ni byly přínosem.
Protože to, jak pojala své poslání dnes u nás mi přijde, řečeno eufemisticky, poněkud nešťastné a nespraví to ani dlouhé tlachání nad polotovarem Kristova vykoupení.
Mimochodem, tlachat si může každý, o čem chce, pokud nepřekračuje diskusní kodex.