„Kde jsou v otázce uprchlíků představitelé české kulturní fronty?“ zeptal se nedávno kamarád svých kontaktů na Facebooku. Jeho otázka byla jízlivá, řečnická a odpověď je nasnadě: doma, přece, za pecí. Zatímco napsat v demokratickém zřízení 21. století protestsong, jehož ústředním tématem je „politik je vůl“, je asi tak radikální jako namazat si chleba paštikou, vyjádřit svůj postoj k osudům obrovského množství lidí prchajících před válkou znamená vážně hazardovat s přízní publika.

„Já neříkám tak ani tak“ je v situaci, kdy je šance namíchnout si tři čtvrtiny populace, jednoznačně nejvýhodnější postoj, přestože poselstvím dosud nevzniknuvších písní, tanců nebo komentářů rozhodně nemusejí být tupě naivní nebo radikálně angažované postoje.

Je tu však jeden umělec, který se národa nebojí. Naopak, český národ je, zdá se, pod jeho ochranou. Tím statečným je Daniel Landa a z něj disociativně vydělená postava kouzelníka Žita, jež mu umožňuje nepřipouštět si nepochopení okolí. Jakkoliv se Žitova veřejná vystoupení dlouhodobě nabízejí jako skvělý materiál k parodii, zdá se, že také dosáhla mety, po níž je na místě lehce znervóznět. Humor je skvělá taktika, když člověk ví, že vyhrává — nikoliv tehdy, když neví, komu jím odpovídá a nač.

„Naše země je v zásadní etapě. Řekneme-li ano rozvratu, anebo ne. Problém totiž není jenom v uprchlíkách,“ hřímá Landův chraplák ze záznamu letňanského Velekoncertu, který proběhl v sobotu 13. září a měl nabídnout pohled do Landova psychického ledví. Záznam pořídil z hlediště návštěvník koncertu a pražská socialité Jakub Horák, jehož lze z množiny nekritických Landových příznivců vyjmout. Těch sice nebylo sto tisíc, jak umělec zamýšlel, ale i čtyřicet tisíc lidí, kterým přinejmenším nevadí hučení hrdé české krve v uších, je celkem dost.

„Uprchlíkové jsou jen malou částí veliké levárny, kterou na nás někdo přichystal. Uprchlíci jsou jen částí levárny, která má za cíl rozjebat stabilitu Evropské unie, rozjebat naše země,“ pokračuje Landa tónem, který nenechá nikoho na pochybách, že on by si na totožnost leváka, co to všechno organizuje, klidně vsadil, ale pro naše vlastní bezpečí nám ji neprozradí, aby nás nemusel zastřelit.

Grand finále přichází slovy: „To, že se nevyjadřuji, že nedělám výkřiky, to je proto, že jsem se dávno dal do skutečného boje za naši vlast. Přísahám vám! Do boje, kde jde o život. A do tohoto boje volám každého českého bojovníka a každou českou bojovnici. Nezapomeňte, odkud jste vzešli. Z Keltů, Germánů a Slovanů. Nikdy na to nezapomeňte. Náš svět je ve válce a na pevnosti vašich postojů záleží naše budoucnost. Bratři a sestry, čeká nás těžká doba, vytrvejte.“

Tady si autorka z Daniela Landy dělat legraci nebude. Má silné podezření, že to, co Daniel Landa říká, je pravda. Minimálně v tom smyslu, že se zpěvák pustil do organizace blíže neurčených opatření, jimiž míní nás, tedy alespoň ty doložené Kelty, Germány a Slovany, ochraňovat.

↗

Landův chraplák hřímal při sobotním letňanském Velekoncertu nad příchodem uprchlíků. Pak si střihnul rasistické písně Orlíku. Repro youtube.com

Co Landovy tajnosnubné operace znamenají? Pokud zbrzdíme svoji představivost alespoň do té míry, že se vzdáme obrazů detenčních táborů pro cizáky nebo kontrol fyzických parametrů přiřazujících subjekt ke správné rase (autorka by kvůli nosu z domácího týmu svištěla jako kulový blesk), můžeme si nechat napovědět tím, co Landa veřejnosti přiznal.

„Vedle toho děláme ty velké činy a to bude mazec, to budete koukat. Buď to přežijeme, nebo to nepřežijeme,“ svěřil se iDnesu. „Potřeboval jsem náš systém nejdřív otestovat na profících, na vojácích, na specialistech, na vrcholových sportovcích, tedy tam, kde je psychika opravdu zatěžována, a teď s tím budeme pracovat dál.“

Podle rozhovoru pro Právo se Landa chystá zakrátko odjet do Afghánistánu. Co asi mají v Afghánistánu užitečného, co se v Čechách nepořídí? Kromě opia, zkušeností s organizací ozbrojených bojůvek a pohybem v horském terénu? Landa však naznačuje, že jeho řešení složité mezinárodní situace bude mít spíše okultní než ozbrojený charakter.

„Ano, dá se říct, že Velekoncertem pomalu končí první etapa, která se jmenuje Blázen, podle tarotové karty. Definitivně bude uzavřena někdy na konci listopadu, v době vyhlášení Českého slavíka. Potom vytáhnu druhou kartu, která se bude jmenovat Mág neboli Čaroděj,“ uvedl pro iDnes.cz, přičemž patetický blábol je, zdá se, jeho komunikační taktikou.

Dá se očekávat, že během Slavíka obětuje na oltář bezpečí státu vedle černého kohouta i pannu? Vjedou do Lucerny Blaničtí rytíři vedení Knížetem pekel? Vědí o tom pořadatelé? Pokusí se Landa zopakovat některý z magických rituálů, které v českých dějinách proběhly na obranu národní jednoty (naposledy snad před nástupem nacismu) — a tentokrát pořádně, ne jako když to zařízl prezident Beneš a delegaci dobromyslných černokněžníků nepřijal?

Všechno z výše řečeného je vhodným námětem pro sarkastický rozhovor vzdělanců nad kávou, kteří mají dojem, že saténová kápě, runa a slepičí pařát nemůžou na nikoho soudného udělat dojem. Že řeči o statečném národu slovanských bojovníků nemůžou nikomu rozpumpovat myokard.

Moc ráda se nechám vyvést z omylu. Nechám se uchlácholit větou: „On normálně zešílel“. A pak si nechám vysvětlit, že šílenec nemůže potkat užitečného idiota. Dva. Pět. Nebo sto. Kde je mezinárodně bezpečnostní vhled Tomáše Kluse, když ho člověk nejvíc potřebuje?