Náhrobní kámen
Lukáš JelínekJaká osobnosti zaznívají v diskusích nad příštím českým prezidentem? Lukáš Jelínek přináší tři jména, která jeho poslední sloupek opomenul.
Když jsem zde před čtrnácti dny psal o množících se jménech eventuálních prezidentských kandidátů, bál jsem se, že budu čtenáři zepsut coby oportunní okurkář. Místo toho mi dorazila kvanta emailů i facebookových a twitterových vzkazů. V řadě z nich se objevili adepti, na které jsem zapomněl. Tři stojí za zmínku.
Michal Horáček sice o svých ambicích veřejně nehovoří, avšak facebooková stránka „Michal Horáček prezidentem“ existuje a je pravidelně jeho fanoušky aktualizována. On sám se soustředí na práci (mimo jiné chystá velkou koncertní vzpomínku na svého zesnulého spolupracovníka Petra Hapku), ale stíhá i cestovat a mluvit s lidmi. Horáček je zajímavý exemplář činorodého vzdělaného muže, humanisty se škraloupem (tím myslím jeho vztah k hazardu), ale především jde o talentovaného muže pera. Mám rád jeho texty, byť okázalé obrazy, jež používá, mohou být příznakem vlastností, jako je ješitnost, velikášství, elitářství. Dokonce si myslím, že by byl dobrým a sociálně citlivým prezidentem. Jelikož však má kořeny v opovrhované pražské kavárně, je předem diskvalifikován. U nás na Karvinsku by těch hlasů moc nepobral…
Z podobné líhně pochází Šimon Pánek, na kterého už kdysi stihl ukázat i Václav Havel. Podobně jako Horáček se podepsal již na listopadu 89 (jeden iniciativou Most, druhý vedením protestujících studentů). Pánkovy ideové rysy jsou trochu ostřeji řezané, ale stále zapadají do škatulky umírněné liberálně-konzervativní politiky.