V létě je v české metropoli velmi krásně. Lidem to sluší a jsou příjemní, úplně jako počasí. „Léto mám rád. To se na ulici dá žít,“ říká Abbé, nezaměstnaný bezdomovec, u stanice pražského metra Anděl. Snažil se mi anglicky povědět něco o sobě, s překladem mi pomohl i můj kamarád. Jeho jméno „Abbé“ prý znamená vznešený. Jeho život ale vznešený není. Abbé je Čech a nemá práci ani byt. Přesto se stále snaží, aby nezůstal na ulici navždy.

Všude v hlavním městě i v jiných částech České republiky se lze setkat s řadou lidí, kterým hrozí bezdomovectví. V Praze žijí na ulici zhruba 4000 mužů, žen i dětí. Ministerstvo práce a sociálních věcí odhaduje jejich celkový počet na 30 000, domnívá se však, že takové hrozbě čelí více než půl milionu lidí.

Na to ministerstvo vnitra odpovídá: „Tato problematika je v současné době jednou z nejdůležitějších otázek sociální politiky. Stěžejní dokument ministerstva práce a sociálních věcí, který se zabývá problematikou bezdomovectví, je strategie Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v České republice do roku 2020, jež byla přijata vládou v roce 2013.“

Čísla a osudy