Snad každý si dovede představit…
Saša UhlováVe sporu o zveřejňování odposlechů se Saša Uhlová staví za právo obviněných na důstojnost. O zkorumpovanosti politiky a provinění dotyčných by nás dostatečně přesvědčil i pouhý přepis, bez osobních detailů.
Snad každý si dovede představit situaci ze svého života, rozhovor, který by nerad četl v hlavních českých denících. Jak by vaše soukromé rozhovory komentovaly tisíce amatérských psychologů v diskuzích pod články a na sociálních sítích, ponechávám vaší fantazii. Argumentace, že veřejnost má právo znát detaily rozhovorů Petra Nečase s Janou Nagyovou, staví ale na tom, že jejich vztah výrazně ovlivnil chod státu. Přesto však neexistuje ke zveřejnění intimních rozhovorů žádný obhajitelný důvod. Kromě navýšení čtenosti médií, které je na pospas všem chytrákům vydaly, pochopitelně.
Někteří komentátoři si všimli, že veřejné propírání odposlechů poškozuje první manželku Petra Nečase a jejich společné děti. Jiří X Doležal šel dokonce dále a zastal se i Petra Nečase s tím, že to snižuje jeho lidskou důstojnost. Ovšem zveřejnění intimních rozhovorů snižuje důstojnost také Jany Nečasové, dříve Nagyové. A na svou lidskou důstojnost má právo i ona, přestože nevzbuzuje u většiny čtenářů žádné sympatie. Jde totiž o princip.
Na první pohled to tak vypadá, protože Bittner píše o tom, že téma redakci DR rozdělilo a on se stal
"tak trochu trnem v oku celé řadě lidí, které bezmezně obdivuji".
Saša Uhlová píše o spravedlnosti ve smyslu práva: lidská práva můžou být omezena jen zákonem, v odůvodněném rozsahu. Lidská práva nelze upírat nikomu, ani tomu, kdo je porušuje. Nikdo by neměl být trestán tím, že jeho soukromé hovory budou předhozeny veřejnosti.
Petr Bittner píše o důsledcích tohoto zveřejnění a se soudem veřejnosti se alespoň zčásti ztotožňuje.
Mně je bližší pohled paní Uhlové, protože je principielnější a zobecnitelnější. Na druhé straně ale uznávám Bittnerovu část pravdy, že když už k tomu zveřejnění došlo, je těžké si o tom obrazu poměrů na Úřadě vlády něco nemyslet.
Dozvěděli jsme se to nepřijatelným způsobem, informace z odposlechů unikaly ještě předtím než části odposlechů zazněly u soudu. Trestní řízení slouží k posouzení viny, veřejné soudní jednání kt omu, aby veřejnost mohla jednání kontrolovat. Není jeho smyslem, aby se veřejnost dozvídala něco, co s otázkou viny nesouvisí. Ani v případě, kdy je to zčásti něco, co by veřejnost vědět měla.
Když se podíváte do telefonu blízkého člověka, můžete se dozvědět něco, co jste vědět neměli a bylo by lepší, kdybyste to nevěděli. Můžete se ale také dozvědět něco, co vám ten člověk měl říci, ale neřekl.
Pak jste v neprávu oba a situace nemá úplně dobré řešení.