Dobrá zpráva: Ježíš žije! V Česku pod pseudonymem Jára Cimrman

Pavel Holubec

Pavel Holubec uvažuje o nečekaných kontextech knihy Svatý Pavel, zakladatel univerzalismu od Alaina Badioua. Ježíškovo vzkříšení je vtip, jeho pochopení je Událost.

Porozumění znamená dostat se až na začátek k jádru věci. Vykoupení spočívá v tom, že nic více nemusíte dělat. Stačí to pochopit a zasmát se sám sobě.

Ve středu jsem měl plné ruce práce. Z klávesnice se skoro kouřilo, žhavil jsem emaily, vyřizoval telefony, zašel na úřad a organizoval jednotlivé kousky, ze kterých se skládá publikace recenzovaného konferenčního sborníku. Večer jsem však zapředl filosofickou diskusi se svým přítelem Pavlem.

Nějak jsme se dostali k systémové teorii. Vysvětloval jsem nechápajícímu Pavlovi jak chápat pojmy systém, prostředí, autoreference, hranice či proces rozlišování. Tehdy jsem sám pochopil, že zdrojem všeho života je paradox, který život řeší tím, že si vybere nějaký axiom a tím vymezí hranici, vydělující z prostředí systém.

V tuto chvíli doslova božského prozření se všechna vlákna propojila. Osvíceni tímto pochopením jsme šli po půlnoci spát a já jsem chvíli co chvíli odbíhal ke stolu, abych si jednotlivé střípky poznamenal.

Čtvrtek je dnem, kdy píši tento článek, touže se tak se světem podělit o pravdu, kterou jsem nazřel, prožil a kterou se tímto pokouším předat dál.

Pravda je ukryta v paradoxu

Život v paradoxu je život v Bohu: nemá žádné axiomy. To je to, co myslí Svatý Pavel, když říká, že vzkříšení Krista ruší zákon. Život v Kristu je život v Bohu — v paradoxu, bez zákona (Starého), bez příkazů, bez soudce.

Paradox přitom znamená existenci dvou vzájemně neslučitelných pravd, které přesto obě platí. Axiom je výběr jedné z pravd, vymezení hranice ustavující systém. Souvislost mezi pojmy je následná:

▪Systém předpokládá prostředí

▪Mysl předpokládá vědomí

×
Diskuse
JP
April 12, 2015 v 10.57
Nezačíná snad Nový zákon zásadním prohlášením Krista: "Nepřišel jsem rušit (starý) Zákon, nýbrž přišel jsem ho n a p l n i t !"??

Vykládat Ježíše tím způsobem, že on představoval naprosté vyvázání se z jakékoli odpovědnosti vůči vyššímu mravnímu zákonu, v tom smyslu, že to v co věřím a co dělám je jenom záležitostí mé vlastní libovůle, je i v současné době až extrémně povrchním přístupem. Ježíš byl v podstatě naprostým opakem toho, co mu autor podsouvá.
April 12, 2015 v 20.29
židovské vtipy
Proti židovským vtipům není logické obrany - je možné se jim jen zasmát.
Paradox je nesporně obsažen v myšlení apoštola Pavla - odporuje dvouhodnotové logice.
Pokud budeme vykládat Ježíšův výrok hegelovsky, potom naplnění Zákona, je zároveň zrušení Zákona (aufheben), ale i pozvednutí na vyšší úroveň.

Interpretace pana Poláčka je legitimní, ala sama o sobě nevyvrací humorně paradoxní výklad Badiou - Pavel - Holubec.

Proč považoval za kořen všeho zla v křesťanství apoštola Pavla Nietzsche (Antikrist)?
April 12, 2015 v 21.16
Proč ho Nietzsche nesnášel?
Badiou o tom ve své knize píše:
To, co Nietzsche Pavlovi neodpustil, není ani tak skutečnost, že Pavel chtěl Nicotu, nýbrž že nás zbavil oněch neblahých "národních Bohů" a že vytvořil teorii subjektu, který, jak to Nietzsche velmi přesně - byť se znechucením - říká, je univerzálním "povstalcem proti všemu privilegovanému".
JP
April 13, 2015 v 12.50
Ježíš, dialektika, humor a Cimrman
Ano, to hegelovsko-dialektické pojetí role Ježíše je podle mého přesvědčení jedině možné.

Ježíš zrušil - přesně vzato - nikoli Zákon, nýbrž z á k o n y: právě jenom ony ustrnulé kodifikované litery náboženských předpisů a rituálů, pod jejichž zkostnatělou vrstvou se už dávno ztratil samotný univerzální Zákon pravého bytí a žití. Je to právě tento původní Zákon, který Ježíš zachovává a obnovuje, na vyšší úrovni.

Do jaké míry je Ježíš kompatibilní s Járou (da) Cimrmanem? - Netroufám si tvrdit, do jaké míry měl Ježíš smysl pro humor; ale principiálně bych to nepovažoval za nijak vyloučené. Spíš jde o to, jakým způsobem chápeme českého Cimrmana - jestli jenom jako destruktivní, dadaistický element, anebo jestli za jeho postavou chceme spatřovat něco více. Snad právě nějakou tu pečlivě ukrývanou dialektiku - že humorem a jeho zdánlivou destrukcí se poukazuje na věci vážné a závažné.
April 13, 2015 v 13.36
Ano, zrušení zákona znamená ztotožnění se s ním. Ale ne se zákonem o deseti bodech v psané podobě (či vlastně ještě s daleko podrobnějšími židovskými předpisy, které jsou obsaženy v Mojžíšových knihách), nýbrž s takovým, o němž řekl Ježíš: Kdo miluje bližního, naplnil zákon. Ten, kdo miluje bližního, nedělá mu nic zlého.
Svatý Pavel je symbolem reformace a návratu k původnímu smyslu křesťanství, které mělo v dějinách stálou tendenci deformovat se ve prospěch mocných.
April 14, 2015 v 23.32
Nikoli pane Poláčku, Hegelovsko-dialektické pojetí Ježíše není jediné možné
Badiou jasně píše, že Pavlova argumentace je zcela cizí jakékoli dialektice. Ježíšovo vzkříšení neznamená ani odstranění, ani překonání smrti. Smrt a vzkříšení jsou dvě odlišné funkce: smrt vytváří "událostní místo", které je sice předpokladem Události vzkříšení, leč tato Událost z něj nikterak nevyplývá, neboť ta je z "řádu milosti".

Jinak řečeno: vtip je událostní místo, smích je Událost sama. Čili, ačkoli je vyřčení vtipu předpokladem smíchu, smích není nutný důsledek vtipu, nevyplývá z něj, neruší vtip, ani ho nepřekonává, odvíjí se čistě od „milosti“ pochopení vtipu.


(Tímto bych chtěl zároveň před závorku vytknout to, že editor mi celou první část textu vypustil, čímž došlo k dosti zásadnímu posunu toho, oč mi tímto článem šlo. Tuto "běžnou editorskou práci" považuji za zcela srovnatelnou s tím, jak oficiální církev naložila se Svatým Pavlem. Nejspíš se k tomu ještě vyjádřím v nějakém dalším článku.)
JP
April 15, 2015 v 11.21
Tak především, to své tvrzení o dialektickém výkladu jakožto "jedině možném" jsem vztahoval výhradně na onu záležitost Zákona - a to je opravdu něco jiného, nežli Badiouova rozmýšlení nad "událostním místem" a "Událostí".

Co se té problematiky Ježíšova ukřižování a - hypotetického - zmrtvýchvstání týče, tak o tom jsem se podrobněji rozepsal pod textem D. Soukupa: "Proč nejsem husita".

V krátkosti: v daném bodě bych souhlasil s Badiouem, že zde se skutečně nejedná o vztah dialektický (opravdu ne všechno co nějak stojí vedle sebe má co dělat s dialektikou). Dialektika se zabývá věcmi podstatnými, a tím podle mého přesvědčení onen mýtus o zmrtvýchvstání skutečně není.

Ale stejně tak onen vztah mezi vtipem jakožto "událostním místem" a smíchem jakožto "Událostí" není ani vztahem dialektickým, ale ani vztahem podstatným. Smích sám je totiž jenom efemérní záležitostí, svým způsobem jenom pohybem bránice. To co je zde skutečně podstatné, je nikoli smích sám, nýbrž p o c h o p e n í vtipu - jakožto nového, osvobozujícího pohledu na o sobě vážné záležitosti lidského žití.