Prahu navštívil francouzský filosof Alain Badiou a přednesl zde dvě přednášky. V té prvé stručně načrtl strukturu současného světa, kterou podle něj definují dva principiální rozpory: mezi tradicí a modernitou, a mezi kapitalismem a komunismem. V té druhé vyložil svůj pojem universálních pravd, možnost jejich vyjevení v jedinečných událostech a zásadní důležitost pojmu pravdy pro filosofii i pochopení současnosti.

Jak se pokusím dále nastínit, pojem pravdy pro mě znamená, že (psychický) život současného člověka definuje principiální rozpor mezi svobodou a pravdou. Důsledkem přijetí života v pravdě je totiž odmítnutí konceptu svobody, respektive to, že od chvíle, kdy se v našem životě objeví událost-pravda, se naše individuální svoboda redukuje na možnost život v pravdě buď přijmout, anebo odmítnout.

Pravda našeho života je bílým králíčkem

Pokud, jak tvrdí Alain Badiou, existují pravdy, lze usuzovat, že každý člověk má i nějakou svou a jedinečnou pravdu života. Touto pravdou je cosi, co se může nečekaně objevit a od té doby, právě a jedině pro toho jednoho konkrétního člověka, platit. Jakmile se takováto osobní pravda objeví, tak pokud jí daný člověk zůstane věrný, může změnit celý jeho život. Tato událost totiž otevírá možnost života v pravdě.

Velice dobře to ilustruje situace ve filmu Matrix, kdy se Neo setká s Morfeem, a volba, kterou musí Neo učinit: vybrat si mezi životem v pravdě a životem ve lži, což je symbolizováno červenou a modrou pilulkou. Nelze přitom říci, že do doby, nežli se tato pravda objevila, žil Neo ve lži — on pouze pravdu svého života neznal.

Možná žil ve spokojené nevědomosti, ale možná, že již pravdu hledal. A to snad i proto, že někdo jiný skutečnost existence pravd vepsal dokonce i do té nejhustší máji, i do toho nejvíce svazujícího a chytře propracovaného matrixu. Povaha pravdy je totiž taková, že jakmile se objeví, lze ji buď přijmout, anebo odmítnout. Nelze ji ignorovat. Lze si jí pouze nevšimnout. Pravda je totiž bílý králíček, vy to víte, a něco uvnitř vás ho bezpečně pozná, jakmile si vás králíček najde.

Králíček vám samozřejmě neřekne, do jaké říše divů vás vede. Neumí totiž mluvit. Je to pouze rozcestník. Jediné, co říká, je: následuj mě. A taková je povaha pravdy, říká pouze: následuj mě. Není to přitom příkaz, ale možnost: můžeš mě následovat. A této možnosti — onomu můžeš, ale nemusíš — říkáme svoboda.

Napětí mezi svobodou a pravdou

Co ale takováto svoboda znamená za předpokladu, že existují pravdy? Konkrétně v případě, že existují osobní pravdy života?

Znamená to, že ve chvíli, kdy se pravda vašeho života objeví, tak v tu chvíli se začínáte rozhodovat nejen o tom, zda ji budete následovat (zda budete této události věrný), ale zároveň se jedná o volbu mezi svobodným životem a životem v pravdě. Nelze totiž žít obojí. Život v pravdě totiž implikuje i život v souladu s touto pravdou. A to znamená omezení vaší osobní svobody.

Pokud cítíte či víte, co je pro vás to pravé, pokud se tato pravda ve vašem životě objevila, vždy už činíte pouze binární volbu. Už to není výběr ze široké palety možností a životních cest. Všechny tyto možnosti se totiž zredukovaly pouze na: život v pravdě, anebo: odmítnutí života v pravdě.

Jakmile se objeví pravda vašeho života, tak svobodný život, který jste do té doby mohli vést, a jehož smyslem (pravdou) bylo hledání pravdy, už nemůže pokračovat tak jako dřív. Samozřejmě můžete váhat. Můžete s vaší pravdou experimentovat. Můžete ji přijmout a pozorovat, kam vás králíček zavede, a pak ji zase můžete odmítat, a opět pozorovat, co se bude dít. Lidská mysl je totiž pochybovačná. Oprávněně se ptá: je tohle opravdu ta pravda mého života? Nenamlouvám si to pouze? A nevemlouvá mi to náhodou někdo jiný?

Protože jde o závažnou volbu, není nutné jí uspěchat. Někdo se sice rozhodne hned, jinému to však trvá, protože tu pravdu potřebuje nejprve prozkoumat ze všech možných i nemožných úhlů pohledu. V čem se však liší pravda vlastního života od jiných pravd je to, že v procesu jejího rozpoznávání se nemůžete spolehnout na nikoho jiného než na sebe. Tato pravda totiž nemusí být „logická“, může být těžké ji „odůvodnit“, ale přesto můžete uvnitř cítit, že „je to ona“. A je to tento tichý vnitřní hlas, na který jedině se můžete spolehnout.

Další lidé vám sice mohou pomoci onu událost pravdy prozkoumat, můžete si s nimi o ní povídat, analyzovat ji a porovnávat s tím, co jako své pravdy vnímají další lidé, ale konečné rozhodnutí je pouze na vás. Je to totiž váš život, kterého se tato pravda týká. Je to vaše tělo, vaše bytost, která se rozhoduje.

Vaše mysl je pouze částí této bytosti — je pozorovatelem a rádcem. Rozhodnutí mezi svobodou a pravdou proto musí učinit celá vaše bytost — a zamilovat se do své pravdy. Zamilovat se totiž znamená přijmout, cele a beze zbytku, včetně zářivých i temných stránek i včetně toho, co se dosud neobjevilo.

Život v pravdě je totiž cesta. A i když se rozhodnete jí kráčet a svojí činností tvořit, vždy z této cesty můžete sejít. Ale vždy ji můžete znovu nalézt. Událost pravdy totiž mohou následovat další události, které tuto pravdu do vašeho života mohou znovu vepsat a dále rozepsat. Napětí mezi svobodou a pravdou je tím, co ze života v pravdě dělá román, jehož jste autorem i hlavní postavou. A jedině díky událostem a jejich interpretaci, a díky napětí mezi vaší svobodou a pravdou, existujete jako subjekt.

Přijetí života v pravdě tak znamená, že přestáváte být pouhým hercem v roli, kterou režíruje někdo jiný. A právě váš život a jeho společenské důsledky se stávají tím, co vnáší určitou pravdu do světa, co může inspirovat další lidi a zároveň se stát součástí událostí, o kterých píše Alain Badiou: událostí politických, uměleckých, vědeckých a událostí lásky.