Nedávno (18. 3. 2015) se objevil v Lidových novinách palcový titulek „Moc starostů poroste“. Ocenil jsem jeho zvukomalebnost, ale jinak jde o naprostý omyl: Starostové žádnou moc nemají, a pokud zůstane v platnosti současný Zákon o obcích, ani ji mít nebudou. Ten zákon to nepřipouští. Ještě by se mohlo psát — vzhledem k obsahu článku (o něm níže) — „moc obecních samospráv poroste“, ale ani to by nebylo dobře, protože nejde o „moc“, ale o „odpovědnost“, kterou jsou samosprávné složky naší veřejné správy zatěžovány stále více.

Záměna odpovědnosti za moc je pro současný společenský diskurs příznačná, a není vinen pouze Andrej Babiš, jenž odpovědnost k moci přímo váže a netají se myšlenkou, že bez moci (nejlépe absolutní), nemůžeme odpovědnost po veřejné správě ani požadovat. Až to u Babiše budí obavy, nejde-li mu více o tu moc než o odpovědnost. A podobně se mluví také o „krajské vládě“, ačkoli jde o „správu“.

V obci o všem podstatném (majetkoprávní záležitosti, finanční transakce, schválení obecního rozpočet a rozpočtových změn, znění a přijetí obecně závazných vyhlášek, zřizování příspěvkových organizací) rozhoduje zastupitelstvo svým usnesením. Úloha starosty je více méně diplomatická a reprezentativní: předsedá jednání obecní rady a veřejnému jednání zastupitelů, ledasco může iniciovat, atd. Lépe se daří obecní samosprávě tam, kde je starosta či starostka přirozenou autoritou se společenským vlivem, jehož nezneužívá.

Menší pravomoc, větší odpovědnost

Pravomoci jsou omezené, ale odpovědnost roste — tak nějak by mohl znít titulek, na kterém bychom se shodli, protože téměř všichni pociťujeme zvláštní trend nepřímé úměrnosti, vyjádřené „čím více odpovědnosti, tím méně pravomocí“. Až se člověk táže: U Babiše, tak kde ty všecky pravomoci vlastně jsou? Kde je skryta nebo v čem tkví ta „moc bez odpovědnosti“, které se nám odpovědným nedostává?