Vláda ve svém programovém prohlášení slíbila, že připraví zákon o sociálním bydlení, který bude definovat standard sociálního bytu, a vymezí osoby v bytové nouzi, které na něj mají při splnění stanovených podmínek nárok. Zákon o sociálním bydlení už slibovala sice Topolánkova vláda, ale práce nebyla dotažena. Současná vláda drží slib a koncepci sociálního bydlení a zákon o sociálním bydlení připravuje.

Vláda reaguje na neutěšený stav, kdy se čím dál více lidí ocitá v bytové nouzi, ze které nejsou schopni se dostat vlastními silami, ale také na rozmáhající se byznys s chudobou na ubytovnách. Nově by se podle ministryně Marksové Tominové místo zákona o sociálním bydlení měl připravovat zákon o dostupném bydlení, který bude naplňovat nejen potřeby lidí v akutní bytové nouzi, ale také pomůže všem lidem, kteří vynakládají více než čtyřicet procent svých příjmů na bydlení.

Z dlouhodobého hlediska se může jednat o rozumné řešení. Nejsme proti zacílení sociálního bydlení na širší skupinu definovanou také příjmem, pokud velikosti této skupiny odpovídá nabídka sociálního bydlení. Dnes jsme však v krizové situaci, kdy je v bytové nouzi 100-200 tisíc osob a sociální bytový fond je velmi omezený.

Proto se nám zdá rozumnější bydlení přidělovat v prvé řadě na základě bytové nouze. To deklarovala v programovém prohlášení vláda a jednoznačně to doporučuje i evropská federace organizací pracujících s lidmi bez domova (FEANTSA). Hlavním kritériem pro přidělování sociálního bydlení má být podle FEANTSy naléhavost bytové nouze žadatele, až potom má být zohledňováno příjmové kritérium.

Bytová nouze (definovaná jako absence bydlení, ohrožení ztrátou bydlení, či nevhodné bydlení) je nejobjektivnějším a nejspravedlivějším kritériem pro přidělování sociálního bydlení. Nejde pouze o fyzickou podobu místa, kde daný člověk přebývá, ale také o to, zda má smlouvu či ne, anebo zda mu bydlení umožňuje normální sociální kontakty. Lidé, kteří nemají soukromí či normální sociální vztahy kvůli přeplněnosti domácností, či ti, kteří žijí pod stálou hrozbou domácího násilí, jsou také v bytové nouzi.

Drtivá většina lidí v bytové nouzi je schopna udržet si sociální bydlení, pokud je jim poskytnuta adekvátní sociální a finanční podpora. Pro udržitelný reintegrační proces je nutné zkrátit dobu, po kterou někteří lidé zůstávají v krizových formách ubytování, protože ty nejsou řešením jejich situace.

Výzkum jasně ukazuje, že podobně, jako se člověk nenaučí plavat na suchu, nenaučí se ani bydlet, pokud je na ubytovně. Nejnovější výzkumy z USA ukazují, že lidé v bytové nouzi, kteří dostali byt a podpůrné služby, měli o padesát procent vyšší šance při hledání zaměstnání. Riziko opakování bezdomovectví bylo u domácností, které dostaly standardní byt, čtyřikrát nižší, než u domácností, které se „učily“ bydlet v prostupném systému.

Je pravdou, že promísení různých etnických a sociálních skupin může být velmi dobrým základem pro udržitelné komunity. Pokud je však sociální mix (či požadavek desegregace) používán jako hlavní kritérium přidělování sociálního bydlení, často se stává, že ti nejpotřebnější z podpory vypadávají (v místech, kde jsou volné sociální byty, je lidí z jejich sociální či etnické skupiny již dost). Férovějším a efektivnějším nástrojem pro dosažení sociálního mixu je v tomto případě územní plánování.

Způsoby přidělování bydlení by měly být dobře navržené, sociálně spravedlivé a vykazatelné. Neměly by vylučovat ty nejpotřebnější. Čím menší je sociální bytový fond, tím důležitější je, aby hlavním kritériem přidělování sociálního bydlení byla naléhavost bytové nouze.

Autor je předseda Platformy pro sociální bydlení