Saúdy vedená koalice zaútočila na Jemen, cílí na šíitské povstalce
Petr JedličkaKoalice deseti sunnitských států se rozhodla k intervenci poté, co šíitští povstalci dobyli většinu osídlených regionů země. Útočí se zatím jen letecky, většina pozorovatelů však očekává i pozemní vpád.
Více než sto letounů koalice deseti sunnitských států v čele se Saúdskou Arábií útočí od středeční noci na cíle v Jemenu — nejjižnější zemi Blízkého východu, v níž se podařilo šíitské povstalecké skupině Ansar Alláh (Boží partyzáni) v posledních měsících ovládnout většinu osídlených regionů.
Údery zatím směřují na vojenské a polovojenské cíle: letiště, sklady zbraní, stanoviště protiletecké obrany, základny a výcviková střediska. Dle informací Amnesty International zemřelo během čtvrtka, tedy prvního dne útoků, 25 lidí. Jemenská média psala ve čtvrtek o osmnácti, v pátek o osmatřiceti a v neděli o jednom stu celkově zabitých.
Oficiálním cílem intervence je podle saúdských zdrojů „obrana legitimní vlády a jemenského lidu“ a „zastavení povstalecké agrese“. Podle vyjádření emirátského ministra zahraničí se má však především „zabránit strategicky významné proměně rozložení vlivu v oblasti“. Šíitské povstalce totiž podporuje nepřiznaně Írán — hlavní rival saúdského bloku v oblasti.
„Strach z rozšíření íránského vlivu v oblasti je skutečně velký (...) a bude nejspíše pravým důvodem intervence (...) To, že se útoku účastní nejen Saúdská Arábie a její tradiční partneři Katar, Kuvajt, Bahrajn, Spojené arabské emiráty a Jordánsko, ale i Egypt, Súdán či Maroko, a zřejmě dokonce i Pákistán, dokazuje, jak vážně sunnitské státy šíitského rivala berou,“ hlásila do čtvrtečního vysílá BBC Safá Ahmadová, saúdská spolupracovnice stanice.
Do Jemenu zatím nevstoupily saúdské či jiné intervenční pozemní síly. Několik desítek tisíc mužů je však i s těžkou technikou soustředěno v příhraničních leženích.
Podle informací ze čtvrtečního dopoledne podporují interventy i Spojené státy, a to „logisticky a výzvědnými informacemi“, které pomáhají saúdské koalici plánovat útoky. Podobnou podporu nabídlo také Turecko.
Írán, jenž podporu Ansar Alláh oficiálně stále popírá, označil intervenci za „útok na jemenskou suverenitu“ a „agresi řízenou z USA“. Ústy ministra zahraničí zároveň varoval před „krveprolitím“ a vyzval k okamžitému ukončení operace.
Cena ropy Brent na světových trzích poskočila po oznámení útoku o šest procent a dále narůstá.
Rozhodl Aden
Intervenující koalice se odvolává na žádost dnes již reálně nevládnoucího, ale stále mezinárodně uznávaného jemenského režimu v čele s prezidentem Abdarem Rabbúem Mansúrem Hádím. Hádí žádal o protipovstalecký zásah od soboty, a to postupně u OSN, Ligy arabských států, Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu a nakonec i u jednotlivých zemí v oblasti.
Šíitští povstalci, jimž si pozorovatelé zvykli říkat spíše než Ansar Alláh Hútíové či Hútíovci podle rodiny Hútí, z níž pochází většina vůdců povstání, postoupili ve středu až k přístavu Aden — poslednímu z velkých měst pod kontrolou Hádího režimu.
V obydlenější části země vládli povstalci de facto už do září, kdy obsadili jemenské hlavní město Saná. Právě dobytím Adenu, kam se stáhla mezinárodně uznaná vláda a kam v únoru utekl i sám Hádí, by však dle znalců bylo jejich vítězství zpečetěno.
Aden je důležitý jednak jako poslední vládní bašta — rozlehlý východ, kde ještě zůstává několik vládě věrných posádek, a jež kontroluje z části také Al-Káida, pokrývají víceméně jen hory a poušť. A kromě toho je Aden důležitý také jako strategicky významné středusko. V případě velké mezinárodní krize by povstalci byli schopni z Adenu organizovat účinnou blokádu Brány slz — šíje mezi Arabským a Rudým mořem, jíž každý den provezou tankery 3,5 milionu barelů ropy.
Vývoj před intervencí
Vnitrojemenský kontext, v němž současná intervence probíhá, je dosti spletitý a dle pozorovatelů nelze jednoznačně říci, která strana je v právu či která má podporu většiny z 24 milionů Jemenců. Pospolu nyní bojují někdejší protivníci, na jihu stále působí nezávislé milice separatistů a na východě Al-Kádia, která se staví proti všem ostatním skupinám. Vše pak komplikují ještě náboženské a mezikmenové konflikty.
Šíitští povstalci, jejichž kmenová sídliště leží v horách na severu země, bojují proti centrální vládě už od roku 1992. Po devatenáct let byl jejich protivníkem centralistický režim prezidenta Alího Abdulláha Sáliha — sekulární, ovšem protěžující sunnitskou většinu.
Sálih politicky nepřežil bouře, jež zasáhly Jemen v rámci Arabského jara v letech 2011 a 2012, třebaže ke skutečné revoluci v zemi nedošlo. Prezident tehdy přechodně uprchl a moc přenechal právě viceprezidentovi Hádímu, který si nechal potvrdit mandát ve volbách, a se stal tak plnohodnotnou hlavou státu.
Hútíové se účastnili jak protisálihovských protestů v roce 2011, tak následného vyjednávání o budoucí podobě země. Výsledná podoba „porevolučního“ uspořádání Jemenu však vyšla nakonec vstříc představě Saúdské Arábie a šíité ji odmítli. V letech 2012 a 2013 pak povstalci podnítili a posléze zorganizovali nové protestní hnutí veskrze sociální povahy, které oprášilo i některé z požadavků Arabského jara.
V kontextu rozpadu vládních struktur, útoků Al-Káidy a operací amerických dronů, které dokázaly opakovanými nálety zničit i celé vesnice, a zřejmě i díky penězům z Íránu, povstalecké hnutí zesílilo. Měli-li Ansar Alláh v letech 2004 2005 několik tisíc členů, dnes jde o desetitisícovou a možná až stotisícovou skupinu.
V létě 2014 využili povstalci mocenského vakua naplno a obsadili hlavní město Saná. Prezidenta Hádího uvrhli do faktického domácího vězení v jeho paláci a převzali kontrolu nad policií i státními sdělovacími prostředky.
Hútíové sice zároveň podepsali ještě na začátku podzimu dohodu o příměří se všemi státotvornými silami. Následná jednání o reformě politického uspořádání ovšem vyústila v nové spory, a tak v lednu 2015 povstalci převrat dokonali.
Na začátku února byl oficiálně rozpuštěn parlament a ustaven prozatímní Revoluční výbor. Většinu vůdčích postů obsadili příslušníci rodiny Hútí a povstalecká armády vyrazila na jih k Adenu. K Hútíům se přitom již před převratem připojila část státních ozbrojených složek věrná svrženému prezidentovi Sálihovi — tradičnímu nepříteli Ansar Alláh, který se mezitím do Jemenu vrátil a jehož stoupenci bojují nyní po boku šíitů pod vedením Sálihova syna Ahmeda.
Co bude dál?
Podle analytiků zůstává otázkou, čeho konkrétně chtějí interventi dosáhnout. Saúdy vedená koalice má ohromnou vojenskou sílu, jenom šíitů však v Jemenu žije téměř devět milionů a velká část země je hornatá, jako stvořená pro partyzánský boj.
Pouze letecká podpora přitom loyalistům válku nevyhraje. Na straně vlády stojí pouze část policie a armády a některé milice věrné osobně prezidentovi Hádímu. Ten však ze země už ve středu utekl a nyní pobývá v Saúdské Arábii.
Někteří znalci předpokládají, že Saúdové uplatí část doposud neutrálních kmentů a vyprovokují jejích povstání. Jiní se domnívají, že údery mají povstalcům pouze znepříjemnit situaci a přimět je vyjednávat. Největší část pozorovatelů se nicméně stále kloní k předpovědi, že intervenční koalice vpadne do Jemenu nakonec i po zemi a pokusí se ovládnout komunikace, důležitá sídla a alespoň nehornatou část země přímo.
Podobně nevyjasněnou otázkou je stále také, jaký režim povstalci vlastně chtějí, respektive chtěli vytvořit. Jejich zástupci — zvláště pak třiatřicetiletý Sajíd Abdul-Málik Hútí, který je zjevně nejvlivnějším členem povstaleckého vedení — několikrát popřeli, že usilují o zřízení íránského typu. Jemen měl v jejich pojetí zůstat dál republikou, avšak méně zkorumpovanou a více sociální — s aktivní politikou zaměstnanosti, dostupnými službami a dotovanými cenami paliv. Zároveň měl být však nový režim „prost západních vlivů“, což může znamenat téměř cokoliv.
Během své faktické půlroční vlády šíité nikdy nepřikročili k razantnímu zavádění nových nábožensky motivovaných restrikcí či systematické likvidaci všech odpůrců. Protesty proti své vládě však nechali policii razantně potlačit a řada nejhlasitějších kritiků skončila ve vězení.
Podle agenturních analytiků o lecčems svědčí, že OSN a Evropská unie se během jemenské krize nepřiklonily výrazně ani na jednu, ani na druhou stranu. Všechny zúčastněné jen soustavně vyzývaly ke zdrženlivosti, varovaly před hrozbou občanské války a vybízely k jednání.
Další informace:
Al-Džazíra Coalition air strikes target Houthi stronghold in Yemen
Al-Arabía Saudi ‘Decisive Storm’ waged to save Yemen
Al-Arabía Saudi deploys 100 fighter jets, 150,000 soldiers for anti-Houthi campaign
BBC News Saudi Arabia launches air strikes in Yemen
Al-Džazíra Analysis: Can GCC military intervention save Yemen?
BBC News Yemen crisis: Who is fighting whom?
The Guardian Yemen edges towards all-out civil war as rebels advance on city of Aden
The Guardian Yemen president appeals for UN intervention as US troops leave
CommonDreams.org Yemen Being Driven to 'Edge of Civil War'
CommonDreams.org Amid Increasing Conflict, Pentagon 'Lost Track' of Weapons Trove Sent to Yemen
