Blýská se na časy. Mezi politiky dlouho nebyla tak příznivá atmosféra pro změnu mediální legislativy. Může dojít i na náměty, jež lze slýchat už od televizní krize na počátku tisíciletí. Nejvážnější výhrady nakonec zaznívají od samotných médií veřejné služby. Ani to ale není na škodu — pakliže poukazují například na potřebu indexovat koncesionářské poplatky nebo regulovat vlastnictví soukromých médií.

Ředitelé České televize Petr Dvořák a Českého rozhlasu Peter Duhan mají pravdu, když varují před monopolizací médií nebo žádají větší pozornost věnovanou křížení vlastnictví různých typů sdělovacích prostředků. Pokud by si média rozdělili dva nebo tři vlastníci (Babiš, Bakala, Křetínský), mohly by být namístě úvahy o deformování tržního prostředí a svobodného přístupu k informacím. Dokonce ani alternativní prostředí internetu nemusí být spolehlivou pojistkou.

Tím víc pak vzrůstá role České televize a Českého rozhlasu. Jejich rozvoj by měl být společenskou prioritou. Novela zákonů o České televizi a Českém rozhlase však také počítá se změnou kompetencí a výběru rad, jež dohlížejí na chod médií veřejné služby.

Dnes členy rady ČT a ČRo volí Sněmovna a je jich celkem dvacet čtyři, nově by jich bylo přes čtyřicet. Nevybírala by je již Sněmovna, ale veřejné instituce nebo politické strany.

V pracovním návrhu ministerstva kultury jsou uvedeny Akademie věd ČR, Asociace krajů České republiky, Svaz měst a obcí ČR, Rada vysokých škol, Českomoravská konfederace odborových svazů, Syndikát novinářů ČR, Česká unie sportu, Národní rada osob se zdravotním postižením ČR, Česká ženská lobby, Český helsinský výbor, Svaz průmyslu a dopravy ČR, Asociace producentů v audiovizi, Český filmový a televizní svaz FITES, Ekumenická rada církví, Církev římskokatolická, Asociace profesionálních divadel ČR, Veřejný ochránce práv, Zelený kruh, Unie orchestrálních hudebníků ČR a Rada seniorů.