Měl by našinec volit Stranu zelených? Měli bychom se pokusit ji udržet ve sněmovně? Přiznám se, že nevím. Čím víc o tom přemýšlím, tím více váhám. V minulém týdnu jsem navíc zhlédl něco, co obrátilo mé dosavadní myšlenky o tématu naruby...

V reakci na diskuzi, která se tady o zelených rozvířila, jsem chtěl psát nějaký rozvážnější text. Nejprve jsem došel k něčemu podobnému jako Ivan Štampach — že v naší politice chybí dialog, že se moc křičí a moc démonizuje, přestože tím škodíme jen věci samé... , že je potřeba dosáhnout určité úrovně politické kulturnosti, věcnosti a pak že to půjde.

Potom jsem chtěl dát za pravdu Zdeňku Bártovi — že je záhodno volit zelené, protože i když opustili radikální diskurs a nepočítají sociální práva mezi základní lidská, zůstávají stranou, která je nejbližší principům k aktivnímu občanství, a tu je dobré v parlamentu mít jako zastánce, třebaže symbolického.

Ale nic takového nenapíšu. Nejde to. Z pozice reformistické — že se lze na základním domluvit, že stačí být věcný a kultivovaný — i vůči zeleným shovívavé mě vymrštil zmíněný audiovizuální zážitek — otřesná podívaná: otevřená, faktická a vzorově kultivovaná debata Zeman vs. Topolánek v posledních Moravcových Otázkách. Opravdu stojí za vidění. Oba bývalí premiérové tu postupně, s úsměvem a v bodrém popichování, odhalují:

- že na Ministerstvu obrany ČR za jejich vlád existovala a stále existuje zcela neprůhledná Sekce vyzbrojování (dle Topolánka „stát ve státě“), v níž se odbývají miliardové zakázky provázené ohromnou korupcí,

- že se ministryně Parkanová bála jednat s nadnárodní zbrojovkou o úpravě pandurového kontraktu, i když se ukázalo, že vozy nesplňují příslušné požadavky a že musel pomoci až současný ministr Barták, který je hrdina, jelikož Pandurů dostaneme o čtvrtinu víc, než potřebujeme,

- že velká část podzvukových bitevníků L-159, jež jsme nakoupili od Boeingu Co. z Vodochod, stále leží na skladě, přestože jsme je nabízeli snad všude (mimojiné i režimům s diktátorskými rysy),

- že když máme armádu profesionální, měla by jezdit co nejvíce do válek, například do Kábulu, kde se dle Zemana „bojuje o Prahu“ a Topolánek by to prý „neřekl lépe“,

- že dostavba Temelína je „definitivní věc“, solární panely „poslední český tunel“ a v Horním Jiřetíně jde vlastně jen o odškodnění za zásah do vlastnických práv (Zde toho bylo víc, jde o nejvýživnější kus mezi pátou a desátou minutou druhé části),

- že stavitelé dálnic chrání přírodu, protože na obyčejné silnici musí kamion více řadit.

Nezlobte se, milí kolegové, ale toto, toto je u mě Zlo. Obecně souhlasím s názorem, který tu léta propaguje Vladimíra Dvořáková, Jiří Pehe, Lukáš Jelínek a další, totiž že vnímání politiky jako souboje nesmiřitelných jenom poměry zhoršuje. Ale já nechci podpořit uskupení, které by takováto moudra vyslechlo jen s tím, že má na věc poněkud jiný názor a že se pokusí ODS dále ozeleňovat.

Ovšem na druhou stranu: jen s velkými výčitkami si představuji, že bych dopustil (pochopitelně symbolicky) situaci, kdy zemanovské myšlení vládne parlamentu, ve kterém nesedí žádný Martin Bursík, který by udělal pozdvižení — možná divadelní, snad pokrytecké, ale přesto. Souhlasím v tomto s Dušanem Radovanovičem: i artikulace témat má svoji hodnotu. Podívejte se na Slovensko, které za bezmocného křiku nevládek zrušilo ministerstvo životního prostředí.

Všichni tu myslím tušíme, že česká politika potřebuje v parlamentu jak schopnou sociálnědemokratickou stranu (o ní zas jindy), tak schopnou stranu zelených. Pomůže ale Straně zelených takovou schopnost nabýt nějaký čas v bezmoci? Dokázala by se vrátit? A dokázala by se vrátit lepší?

Čert vem Bursíka. Čert vem Lišku i Pelce, to jsou jen personalizace. Stěžejní otázka zní: Je současná SZ tak naskrz prohnilá, jak píše Tomáš Tožička, anebo jen uvnitř ní zatím nedorostli ti opravu zelení? Jasnou odpověď by (mi) dal jen další rok ve sněmovně. Ale to jsme zas na začátku. On ten otazník v nadpisu skutečně není pro parádu.