Podloudní synové světla
Tomáš TožičkaRozhádaná občanská společnost není akceschopná. Příčina tkví však překvapivě spíše na straně pragmatiků, než na straně tzv. idealistů.
Kdyby nešlo o můj rodný kraj, už bych byl v pokušení napsat: Čert mi byl dlužen Jiřetín i s Paroubkem a Bursíkem. Nějací příznivci ČSSD mě nazvali s prominutím „modroprdelníkem“ a placeným posluhou ODS. Kolega Bárta se do mě zase pustil s tím, že bych neměl kritizovat Bursíka, když se tak snaží a je reálně jedinou silou jdoucí vstříc změnám.
Fanatiky nepřístupné kritice ponechme stranou. Ale výtka Zdeňka Bárty zaslouží odpověď, byť hlubší rozbor tohoto problému byl řešen skoro celý jeden rok v Literárních novinách. Škoda, že se Bárta zastává Martina Bursíka a Strany zelených, protože se jedná o politické mrtvoly mířící vlastním přičiněním na smetiště dějin. Bohužel s sebou strhly i část poctivých lidí a na desetiletí poškodily ideu tzv. zelené politiky.
Martin Bursík je klasický elitář a občanská společnost je mu dobrá pouze k prosazování jeho zájmů. U Martina bych si alespoň vsadil na upřímnou snahu o ochranu životního prostředí. Ale starat se o nějakou mateřskou a důchody pro lůzu, to je opravdu mimo jeho rozlišovací schopnost. O jeho poctivosti — vzhledem k tomu, jak nabyl svůj majetek — se dá také pochybovat.
Ondřej Liška je na tom o poznání hůře, protože tomu, kromě osobního prospěchu a dobrých vztahů s mocnými tohoto světa, nejde vůbec o nic. Vláda, v níž zelení měli poprvé čtyři(!) ministry, po sto letech zrušila bezplatnou zdravotní péči. Připravovala zavedení školného a tunelovala státní rozpočet jako nikdy. Na ostudné přípravě MS v Liberci měli zelení zásadní podíl.
Co se týče Strany Zelených nebo situace v Mostecké Diakonii, jist posoudí lépe než já jiní.
V Tožičkově rozhořčeném článku jsem ovšem narazil i na tohle:
"Katolík Mlčoch dodnes obhajuje neoliberální kapitalismus a nikdo z našich církevních představitelů není schopen se tomu postavit."
Jelikož prof. Lubomír Mlčoch je nejen můj blízký přítel a spolubratr z našeho sekulárního františkánského řádu, ale také - a především - kolega z týmu, který v roce 2000 vytvořil list "Pokoj a dobro", byl tajemníkem 5. snemovní komise pro život laiků, která vydala dokument "Laici v dnešnm světě" (jehož jsme byli s Lubošem Mlčochem a Markem Výborným hlavními redaktory) , vede tým Centra pro sociální otázky při ČBK, jehož jsem aktivním členem - a hlavním redaktorem publikace "Pozvání na cestu - o člověku, společnosti a smyslu života z pohledu sociálního učení církve" - a absolvoval jsem s Lubošem Mlčochem v posledních dvou letech někoik přednášek - zpravidla k úloze význačmého prvorepublikového politika a národohospodáře Františka Noska a jeho odkazu dnešku, - musím konsatovat, že TOMÁŠ TOŽIČKA ohledně postojů prof. Lubomíra Mlčocha NEMLUVÍ PRAVDU. Podkládá mu postoje, vůči kterým naopak Lubomír Mlčoch důsledně vystupuje.
O tom, že TOMÁŠ TOŽIČKA MATE ČTENÁŘE, se lze snadno přesvědčit studiem Mlčochovy poslední knihy "Ekonomie důvěry a společného dobra" (Karolinum 2006), a ji ude uvedených publikací, kde Luboš Mlčch garantoval právě ekonomické kapitoly:
Laici v dnešním světě
http://snem.cirkev.cz/download/Laici-v-dnesnim-svete.pdf
Pozvání na cestu http://www.katyd.cz/res/data/044/004878.pdf
Pokoj a dobro http://www.cirkev.cz/res/data/004/000526.pdf
Na základě zcela mylného osočení prof. Lubomíra Mlčocha, pokládám Tomáše Tožičku nadále za osobu zcela nedůvěryhodnou - minimlně doté doby, než se tu veřejně Lubomiru Mlčochovi omluví.
Máte pravdu, že Mlčoch je s dalšími obhájci konzervativního diskursu - například s Trojanem a Paloušem - spoluautorem pamfletu Pokoj a dobro, který jsem spolu s dalšími kolegy kritizoval už v průběhu přípravy jako zastaralý a neodpovídající současné křesťanské pozici. Mou kritiku si můžete přečíst v Křesťanské revue. Nprosto ostudné je například pomíjení globální odpovědnosti.
Omlouvat se lidem, kteří v devadesátých letech zhloupli a zaslepeně prosazovali jen jeden model, je stejně nesmyslné, jako je zbytečné požadovat od nich omluvu za to, jak zmanipulovali, či nechali zmanipulovat český veřejný prostor. Přesto se nebráním diskusi s těmi, kteří svou chybu pochopili a přiznali ji. Aspoň sobě...