Minulý týden mě kamarádka požádala, zda bych jí nedělala doprovod na udílení cen Roma Spirit 2014, kde byla jednou z nominovaných. Byl to svým způsobem výměnný obchod, já s lepším zrakem jí pomohu identifikovat jednotlivé aktéry a za to svůj obyčejný maloměstský život pozvednu účastí na večeru, kde budou „všichni, co něco znamenají“. Večírek to byl skutečně velkolepý, byli zde politici, velvyslanci, zástupci velkých společností. A také s námi byl duch Václava Havla, jak jsme byli z pódia ujištěni. 

Plán to byl pěkný, ale jak už to tak chodí, bylo nakonec všechno trochu jinak. Podle jedné ze zveřejněných fotografií to dokonce vypadá, že Roma Spirit jsem nejspíš já. 

Jak se to mohlo stát? Jednoduše. Na volné místo vedle mě se v průběhu večera posadil romský aktivista Imrich Horvát. Chvíli poseděl, odešel, znovu se vrátil, zvedl ruce nad hlavu a rozvinul papírovou ceduli, kterou předtím srolovanou žmoulal v ruce. V té chvíli jsme v sále tleskali představované knize Slunce zapadá už ráno. Naklonila jsem se, abych se podívala, co je na tom papíře napsáno: „Romské hrdiny jste nepozvali“. Nerozuměla jsem ničemu. Ale je z toho i ta pěkná fotka.

Protestní akce by si nejspíš nikdo nevšiml a aktivista by se po chvíli sbalil a odešel, kdyby jeho transparent z pódia nepřečetla jedna z účinkujících Karolína Ryvolová a nezeptala se, zda si jej má brát osobně. V tu chvíli s ní stály na pódiu i čtyři romské autorky, Eva Danišová, Irena Eliášová, Jana Hejkrlíková a Iveta Kokyová, které četly úryvky ze své knihy. Stála je tři roky práce a byl to pro ně bezpochyby velký den a mimořádný zážitek. 

Imrich Horvát svůj počin vysvětlil jako protest proti tomu, že nikdo z organizátorů nepozval Romy z ghett, kteří o akci nic neví. Karolína Ryvolová odpověděla, že ženy na pódiu romské hrdinky bezesporu jsou a vstup dále nerušeně pokračoval. Vůči Imrichovu vystoupení se pak ohradila moderátorka Lejla Abbasová s tím, že večer byl otevřený veřejnosti. Odehrála se ještě krátká slovní přestřelka a tím celý aktivistický happening skončil.

Celé by se to dalo jednoduše uzavřít s tím, že každý má svůj díl pravdy, kdybych se nesetkala s reakcemi, které mi na celou problematiku vrhly více než jasné světlo. Na serveru Romea se objevil kritický komentář Renaty Berkyové, který v narušení večera spatřuje neúctu k ženám, které se v tu chvíli na pódiu nacházely, a připomíná jejich nelehký osud.

To je ale střelba mimo cíl, protože aktivista, jak jsem ho měla možnost pozorovat, se ke své akci hodnou chvíli odhodlával a otázku načasování zjevně nezvažoval. Jeho protest jednoznačně směřoval vůči organizátorům večera, což bylo jasné nejpozději poté, co promluvil. Určitě by nebyla od věci omluva, ale cítí se vůbec dotčeny ony nebo jen autorka komentáře, které zjevně vadí zejména „amatérismus“ celé akce?

Kruh se uzavřel v momentě, kdy jsem se dozvěděla, že krátké vystoupení s knihou Slunce zapadá už ráno bylo ve skutečnosti míněno jako její křest. Tedy akce, která obvykle sama zabere celý večer. Pak si vybavíte, že účastí samotných autorek knihy na pódiu byla moderátorka zaskočená. A že jste po skončení oficiální části večera slyšeli jednoho z organizátorů, jak si stěžuje, že si ti „drzouni drzí“ sami zabrali dvacet minut. Na pódiu tedy podle jejich představ měli být jen tři gadžové a Romky tam neměly, co dělat. Mimochodem jejich četba byla z celého večera to nejautentičtější a nejzajímavější.

Kdo tedy romským autorkám zkazil jejich velkou chvíli — nakladatel, který jim neumožnil křest jako celovečerní akci, organizátoři, kteří si jejich účast na pódiu nepřáli, nebo Imrich Horvát „nesprávným načasováním“ svého aktivismu?

Tyto romské hrdinky skutečně na pódium nikdo nepozval a stejně tak Horvátovy souputníky z ghett. Obhajovat to tím, že přijet nebo hlasovat mohl každý, pokud mnozí z nich nemají peníze na jízdenku a přístup k internetu, neobstojí.

Roma Spirit je evidentně akce svého druhu, kdy elity vyznamenávají elity a nepřejí si v tom být rušeny. A zejména ne Romy, kteří dobré skutky, proudící energii a ducha Václava Havla potřebují nejvíce.