Meziprostory
Ivan ŠtampachZřízení Kulturního a sociálního centra Klinika a mírná naděje na jeho uznání je zásvitem něčeho slibného v pochmurných dnech vrcholného podzimu.
Týdny kolem druhé poloviny listopadu a prosincové týdny před vánoci vyvolávají u citlivějších jedinců těžké duševní stavy. Jsme v období nejkratších dnů a nejdelších nocí komplikovaných ještě tím, že je často celý den zataženo. Už před třetí se stmívá. Vrcholný podzim, to už není nápadná expanze životních sil jako na jaře a jejich vrchol v létě, a není to už ani doba, kdy nám životní procesy nabízejí plody.
Skončilo barevné a proměnlivé období. Teď už je jen šero, chladno, sychravo. A ještě nejsou vánoce, které znamenají narození světla uprostřed temnot. Vánoce jsou příslibem a nadějí nového růstu. Jako čas slunovratu a jako doba symboliky neporaženého Slunce všech světů, které svítí v temnotách a temnoty je nepohltí.
Je to smutné a chmurné období a období očekávání. Mít naději neznamená být naivním optimistou, který si mantricky opakuje, že vše dopadne dobře. Mít naději znamená s důvěrou očekávat světlo nejen astronomické, ale i Světlo života. Tyto obrazy nejsou nutně vázány na církevní prostředí, jak se někteří obávají.
Můžeme budoucím světlem živit duši a nemusíme se nechat ovládnout tmou. Rozhodně proto nemusíme poslouchat nějaké vrchnosti. V jednom necírkevním iniciačním společenství, které stojí u kořenů naší civilizace, zaznívá ve chvíli návratu do profánní sféry rituální ujištění: světlo svítí i v nejhlubších temnotách.
Na vnitřní sílu potřebnou v těchto dnech zbavených vnějších opor jsem si vzpomněl, když jsem byl překvapivě osloven z dvou protikladných stran se stejnou výzvou podívat se na aktivity nového pražského sociálního a kulturního centra Klinika. Někdy jsou tyto dvě strany vyloženy zjednodušené, a k tomu jsem opatrný. Mám-li to však vyslovit zkráceně, řeknu, že výzva přišla zleva i zprava. Myslím na politické spektrum.
Není snad nutno opakovat, že ve francouzských generálních stavech na konci monarchie seděli při výjimečném společném jednání všech stavů po králově pravici klérus a šlechta a po levici třetí stav, měšťanstvo. Lze říci: vpravo zastánci dosavadních pořádků, vlevo stoupenci změn, které se pak prosadily revolučně, a nutno přiznat, že krutě. Pak se pravolevá klasifikace poněkud zkomplikovala.