Meziprostory

Ivan Štampach

Zřízení Kulturního a sociálního centra Klinika a mírná naděje na jeho uznání je zásvitem něčeho slibného v pochmurných dnech vrcholného podzimu.

Týdny kolem druhé poloviny listopadu a prosincové týdny před vánoci vyvolávají u citlivějších jedinců těžké duševní stavy. Jsme v období nejkratších dnů a nejdelších nocí komplikovaných ještě tím, že je často celý den zataženo. Už před třetí se stmívá. Vrcholný podzim, to už není nápadná expanze životních sil jako na jaře a jejich vrchol v létě, a není to už ani doba, kdy nám životní procesy nabízejí plody.

Skončilo barevné a proměnlivé období. Teď už je jen šero, chladno, sychravo. A ještě nejsou vánoce, které znamenají narození světla uprostřed temnot. Vánoce jsou příslibem a nadějí nového růstu. Jako čas slunovratu a jako doba symboliky neporaženého Slunce všech světů, které svítí v temnotách a temnoty je nepohltí.

Je to smutné a chmurné období a období očekávání. Mít naději neznamená být naivním optimistou, který si mantricky opakuje, že vše dopadne dobře. Mít naději znamená s důvěrou očekávat světlo nejen astronomické, ale i Světlo života. Tyto obrazy nejsou nutně vázány na církevní prostředí, jak se někteří obávají.

Můžeme budoucím světlem živit duši a nemusíme se nechat ovládnout tmou. Rozhodně proto nemusíme poslouchat nějaké vrchnosti. V jednom necírkevním iniciačním společenství, které stojí u kořenů naší civilizace, zaznívá ve chvíli návratu do profánní sféry rituální ujištění: světlo svítí i v nejhlubších temnotách.

Na vnitřní sílu potřebnou v těchto dnech zbavených vnějších opor jsem si vzpomněl, když jsem byl překvapivě osloven z dvou protikladných stran se stejnou výzvou podívat se na aktivity nového pražského sociálního a kulturního centra Klinika. Někdy jsou tyto dvě strany vyloženy zjednodušené, a k tomu jsem opatrný. Mám-li to však vyslovit zkráceně, řeknu, že výzva přišla zleva i zprava. Myslím na politické spektrum.

Na podporu Kulturního a sociálního centra Klinika se vyslovuje také petice. Foto FB Autonomní sociální centrum Klinika

Není snad nutno opakovat, že ve francouzských generálních stavech na konci monarchie seděli při výjimečném společném jednání všech stavů po králově pravici klérus a šlechta a po levici třetí stav, měšťanstvo. Lze říci: vpravo zastánci dosavadních pořádků, vlevo stoupenci změn, které se pak prosadily revolučně, a nutno přiznat, že krutě. Pak se pravolevá klasifikace poněkud zkomplikovala.

×