„To víš, od nás přece kdysi vzešla demokracie. Řekové mají politiku prostě v krvi, ve své DNA. Každý Řek je vlastně potenciální politik,“ říká mi o přestávce ve škole jeden z mých řeckých spolužáků. Jmenuje se Kyriakos a studuje třetím rokem politologii na soluňské Aristotelově univerzitě.

Říká, že je jedním z mála, pro koho byla politologie první volbou, když se po střední škole rozhodovali, co dál studovat. Většina jeho spolužáků chtěla spíš na práva, i když právníků je, zejména v Soluni, poměrně dost. Je to poněkud paradoxní v zemi, jejíž společnost se tak intenzivně zabývá politikou.

Politika jako každodenní téma

To, že pro řeckou společnost není politika sférou, od které by se měl člověk distancovat, je v Soluni zkrátka vidět. Nejen v ulicích, kde každou chvíli narazíte na politické graffiti, propagační plakát nějakého protestu nebo jednoduše akci pořádanou některou ze stranických nebo občanských organizací, ale i ve škole. V České republice se, částečně jako reakce na politizaci univerzit v minulém režimu, poměrně úzkostlivě dbá na politickou neutralitu nebo aspoň její zdání.

V Řecku je tomu přesně naopak — na chodbách fakult stojí stolečky propagující tu vládní (a ne příliš oblíbený) PASOK, tu opoziční levicovou SYRIZU, tu zase ekologické strany nebo třeba komunisty. Obvykle zde nenajdete propagaci stran, jako je konzervativní Nová demokracie, nacionalističtí Nezávislí Řekové, ale ani fašistický Zlatý úsvit.