Strana evropské levice mě zvolila kandidátem na presidentství Evropské komise na 4. kongresu 13. — 15. prosince 2013 v Madridu. Je to čest a zároveň odpovědnost. A považuji své jmenování nejen za osobní čest. Kandidatura vůdce hlavní opozice v Řecku (Syriza) je také symbolem obětí všech řeckých občanů a solidarity všech lidí z jihu Evropy, kteří trpí katastrofickými sociálními podmínkami jako memorandem škrtů a recese. 

Ale ještě víc než kandidatura je to snad mandát na naději a změnu v Evropě. Je to volání po demokracii, na které chtějí participovat všechny generace a kterou všechny generace chtějí žít. Je to boj o moc a možnost změnit každodenní život obyčejných lidí. Abych připomněl Aneurina Bevana, váženého sociálního demokrata a politického otce Britské Státní zdravotní péče, pro nás moc znamená „použití kolektivních akcí na transformaci společnosti a na propojení všech.“

Nejsem kandidátem evropského jihu. Jsem kandidátem všech lidí, nezávisle na jejich adrese, ať žijí na severu nebo na jihu, všech těch, kteří chtějí Evropu bez úspor, recese a Memoranda. Má kandidatura by chtěla dosáhnout k vám všem nezávisle na politických preferencích a volbě do národních parlamentů, spojit všechny lidi, které neoliberální řešení ekonomické krize rozdělují. Obracím se na všechny, kteří touží po lepším životě v lepší Evropě pro sebe i pro své děti. Chci proměnit jižní alianci proti Memorandu v široké evropské hnutí proti úsporám — hnutí za demokratickou rekonstrukci měnové unie.

Má kandidatura se obrací především na mladé muže a ženy. Nyní poprvé v poválečné Evropě je pravděpodobné, že se mladá generace bude mít hůř než jejich rodiče. Mladí vidí svá očekávání chycená v pasti vysoké nezaměstnanosti, nízkých mezd a růstu nedostatku práce. Musíme jednat — ne pro vás, ale s vámi — a jednat hned!

Nutně potřebujeme překonat rozdělení Evropy na sever a jih a zbourat onu „zeď peněz“, která trhá standardy života a životní šance na kontinentě. Eurozóna balancuje na hraně kolapsu. A není to zapříčiněné eurem jako takovým, ale neoliberalismem — řadou úsporných protikrizových opatření, která, místo, aby jednotnou měnu podpořila, ji podkopala. Ale zároveň s jednotnou měnou podkopala také důvěru veřejnosti v Evropskou unii a podporu dalšího prohlubování evropské integrity. Z toho důvodu jsme přesvědčeni, že neoliberalismus je nezpochybnitelným akcelerátorem euroskepticismu. A že k obnovení demokracie musíme ukončit úsporné škrty.

Evropský politický establishment viděl v letech krize šanci přepsat evropskou poválečnou politickou ekonomii. Způsob, jakým politický management Evropy řeší dluhovou krizi eurozóny je pokusem institucionálně transformovat jižní část eurozóny podle linií anglo—saského neoliberálního kapitalismu. Rozdílnost národních institucí není tolerována. Vnucování politických pravidel je základním kamenem snahy současné legislativy Evropské komise zesílit ekonomickou nadvládu nad eurozónou. Německá kancléřka Merkelová v alianci s neoliberálními byrokratickými elitami v Bruselu zachází se sociální solidaritou a lidskou důstojností s ekonomickým zkreslením a s národními suverenitami jako s nepříjemnou překážkou. Evropa byla nucena si obléknout vestu úspornosti a deregulace. Ba ještě hůř, Evropa riskuje, že většinu své mladé a talentované populace promění ve „ztracenou generaci“.

To není naše Evropa. Je to snad jedině Evropa, kterou chceme změnit. Namísto Evropy, která se bojí nezaměstnanosti, neschopnosti, staršího věku a chudoby; místo Evropy sloužící potřebám bankéřů, chceme Evropu, která slouží potřebám lidí.

Změna je možná a přijde! Ti, kdo tvrdí, že Evropa, v níž žijeme, se změnit nemůže, to říkají proto, že ji z nějakého důvodu změnit nechtějí. A to jen proto, že z nějakého důvodu vyhovuje jejich zájmům aby se Evropa nezměnila. Potřebujeme Evropu znovu sjednotit a rekonstruovat na demokratické a progresivní bázi. Potřebujeme znovu objevit Evropu postavenou na jejích osvíceneckých kořenech a dát demokracii primát. Protože Evropská unie buď bude demokratická, nebo přestane existovat. A pro nás je demokracie nezpeněžitelná.

Evropská levice bojuje za demokratickou, sociální a ekologickou Evropu. Tyto strategické cíle jsou definovány třemi politickými prioritami:

1. Ukončit úsporné škrty a krizi. Eurozóna bez škrtů je možná. Protože škrty jsou krizí samotnou — není to řešení krize. Nutí Evropu oscilovat mezi recesí a žádným nebo anemickým nárůstem HDP. Nezaměstnanost v Evropě několikanásobně vylétla a je původcem vzestupu veřejného dluhu HDP eurozóny v průměru ze 70,2 % v roce 2008 na 90,6 % v roce 2012. Budeme pracovat pro kolektivní, komplexní a definitivní řešení dluhového problému eurozóny. Vytvoříme cestu pro koordinované oživení ekonomie eurozóny, protože deflace její stabilitu podrývá. Sumarizovali jsme svůj politický plán proti krizi do deseti bodů a ty jsme prezentovali v podsekci.

2. Uvést do pohybu ekologickou transformaci produkce. Krize není pouze ekonomická. Je také ekologická v tom smyslu, že odráží současné ekonomické paradigma v Evropě, které je neudržitelné. Abychom ukončili krizi a vytvořili solidní základ pro rozvoj s genderovou i sociální spravedlností, důstojnou a stabilní zaměstnaností a lepší kvalitou života pro všechny, potřebujeme tandem ekonomických a ekologických transformací Evropských společenství. A tyto transformace potřebujeme urgentně!