Zástupný problém
Lukáš JelínekPo letošních volbách zaznívá řada návrhů na změnu volebního systému či úpravu hlasování. Politici o nich většinou uvažují, když chtějí posílit své vlastní výsledky. Hlavní však je pracovat na zpřehlednění a zatraktivnění samotné politické soutěže.
Tak už to víme: za nízkou volební účast v senátním klání údajně může volební systém. A už se vrší nápady na změnu. Prezident Miloš Zeman by zavedl volební povinnost. Čerstvý trutnovský senátor Jiří Hlavatý (za ANO) by zrušil druhé volební kolo. Vicepremiér Andrej Babiš (ANO) by rád volil jeden den v pracovním týdnu. Jednodenní volby zmínil i ministerský předseda Bohuslav Sobotka (ČSSD). Další zase doporučují hlasovat elektronicky. Prostě veletrh nápadů. Kdo nějaký nemá, působí zpozdile.
Proto jeden přihodím: inspiraci Irskem nebo Austrálií a používání druhého, alternativního či dodatečného hlasu. Tím by se vytvořilo pořadí adeptů a bez druhého kola bychom se obešli. V úvahu připadající modely ale do detailu popisovat nemíním. Jednak by podobná změna byla pokládána za příliš revoluční, jednak ve změně volební legislativy řešení opravdu není.
Proto jen letmo shrňme námitky vůči jednotlivým ukázkám lidové tvořivosti. Klasický většinový jednokolový systém by nahrával radikálnějším, populističtějším kandidátům než systém dvoukolový. Právě ve druhém kole občané „středově“ hlasují spíše pro umírněné kandidáty a eliminují extrémy.
Volební povinnost důvěru lidí v ústavní a politický systém neposílí. Nedávno i Brazilci prokázali, že klidně budou riskovat sankci, než aby se účastnili něčeho, o co nestojí, a volili někoho, koho nechtějí. To už spíš vymýšlejme pro voliče nějaké bonusy.
Po dvaceti letech existence by ta pojistkovatost měla být podložena ověřitelnými fakty. Nechce se mi věřit, že práce Poslanecké sněmovny byla celou dobu tak perfektní, že by se pojistka nikde neuplatnila.
Za poslední dva roky jsme šli k volebním urnám celkem osmkrát. Někde je dvoukolový většinový systém, někde se kroužkuje na vázaných kandidátkách, jinde se křížkuje na volných. I vysokoškolák má problém se v tom vyznat. Přitom by stačily dva volební systémy, na které bychom si mohli zvyknout. Místo složitého dvoukolového hlasování zde mohl již dávno fungovat australský volební systém, který v jednom kole vygeneruje absolutní většinu a volič seřadí kandidáty podle preferenčních čísel.
Není od věci zamyslet se i nad sladěním některých voleb - prezident se mohl volit s eurovolbami nebo při šestiletém mandátu s volbami komunálními nebo krajskými. Je ale nutné stanovit si, zda krajské volby chceme jako referendum po dvou - třech letech vlády, ze kterých se vláda už nevyhrabe. Vzhledem k zcela formálním a byrokratickým pravomocem současných krajů se mohlo volit zároveň se sněmovními volbami a byl by pokoj. Jestli tedy vůbec potřebujeme mít kraje v současné podobě, Senát nebo přímo voleného prezidenta.
Také bych měl víc důvěry v kognitivní schopnosti voličstva: jeden většinový, jeden poměrný, jeden smíšený.
Naproti tomu souhlasím s nápadem ujednotit detaily (počet preferenčních hlasů atp.). A také s tím, že australský většinový systém je lepší českého, a nikoli jen kvůli jednokolovosti.