Lobkovický palác

Tomáš Martinec

Prodej Lobkovického paláce, který plánoval z důvodu úspor bývalý ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, se nakonec nekoná. Lubomír Zaorálek se dohodl se svým německým protějškem na padesátiletém pronájmu tohoto paláce.

Na pozadí vyostřeného ukrajinsko-ruského konfliktu došlo k jednomu docela malému úspěchu české politiky. Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek se dohodl s německým protějškem Frankem-Walterem Steinmeierem na padesátiletém pronájmu Lobkovického paláce. Chvála selskému rozumu, kterou lze vnímat jako vstřícný postup vůči zájmům jiných zemí, a zároveň, uvedení věcí do původního stavu.

Ministr Zaorálek tak navázal na práci bývalého ministra zahraničních věcí Rusnokovy vlády Jana Kohouta, který se zasadil o diplomatickou korespondenci. Společným postupem se tak podařilo přesvědčit německou diplomacii, že Lobkovický palác není na prodej a není důležitým objektem pouze pro německé občany a jejich dějiny, ale stejně také pro Čechy. Současně je palác místem, kudy kráčely dějiny světové hudby.

×
Diskuse
MB
September 17, 2014 v 12.01
Pouze k poslednímu odstavci
To se v současné době v Berlíně již děje. V budově naší ambasády sídlí i České centrum, které se z důvodů úspor v minulém volebním období muselo přestěhovat z pronajatých prostor na Friedrichstraße. Nicméně současná poloha je taktéž velmi centrální a doufám, kurzy češtiny se nadále těší stejnému zájmu jako dříve. Rovněž i ambasáda jako taková nabízí během roku nebývale bohatý kulturní program (filmové projekce, autorská čtení, fotografické výstavy, koncerty mladých českých interpretů klasické hudby či jazzu či interpretace českých sladatelů mladými německými umělci) Takže v "neschopnosti vyvážet českou kulturu" na německý trh problém rozhodně nevidím. Ve srovnání s ambasádami jiných států v Berlíně se naše zastoupení docela činí. Důvod neoblíbenosti budovy velvyslanectví tkví v její vysoké energetické náročnosti, nákladům na provoz a nevhodném členění prostorů, které znemožňují pronájem jiným subjektům. Inu, doby, kdy tam pracovalo 300 zaměstnanců a z toho nemálo vojenských přidělenců a agentů rozvědky, jsou už naštěstí dávno pryč.