V Brazílii včera večer začal světový šampionát ve fotbale. V posledních nejen týdnech, ale i měsících se o něm mluvilo nejen v souvislosti s jeho sportovní stránkou, ale i masivními protesty a stávkami, který jej provázejí, stejně jako několika úmrtími, ke kterým došlo na notně zpožděných stavbách stadionů a infrastruktury.

V uplynulých měsících není brazilské mistrovství jediným sportovním svátkem, jehož přípravu a průběh provázejí protesty, čeští ochránci lidských práv, ale na rozdíl o OH v Sochi a hokejovém šampionátu v Minsku mlčí.

Je to přece demokracie…

Zřejmě nezáměrně, avšak o to upřímněji shrnul mé dojmy z českého pojetí vztahu politiky a sportovní megaudálosti, jako je fotbalové mistrovství světa, ve svém článku Martin Novák. 

Podle jeho názoru bychom měli vlastně být rádi, že se protestuje a přípravy kolabují, v Kataru nebo Rusku, kde se mají konat následující šampionáty, zřejmě něco takového nebude vůbec možné. „Fakt, že Brazilci protestují nebo jsou znechuceni a mají právo to dávat najevo, je osvěžujícím a žádoucím prvkem téhle velké sportovní události.“ Píše doslova. Celý článek je pak doplněn historickým exkurzem připomínajícím tvrdé vojenské diktatury, které v Latinské Americe nebyly ve 20. století ničím neobvyklým.