Sáblíková, literatura a česká politika
Jan ČernýAčkoliv Deník Referendum píše „o všem kromě sportu,“ nesportující sloupkař se vrací k úspěchu Martiny Sáblíkové; a to jenom proto, aby ukázal, že dokonce ani nejrychlejší rychlobruslařka světa českou politiku nespasí.
Sport hraje v masové konzumní společnosti právě tu roli, která náleží především veřejné politice. Vytváří oslnivé světlo veřejného prostoru, v němž jednají konkrétní aktéři a někteří z nich skutečně „září“. Jsou-li to navíc „reprezentanti“, zastupují celou obec, celý národ a ten k nim obdivně vzhlíží. Martina Sáblíková představuje obzvláště povedený příběh reprezentace: mladá žena z prostých poměrů na Vysočině a bez odpovídajícího sportovně-technického zázemí se ve Vancouveru jako Popelka proměnila v královnu rychlobruslení.
I po světovém úspěchu zůstává milou, usměvavou, skromnou..., co více si můžeme přát? Hle, zde zazářila osobnost, zjevila svůj talent a svůj charakter. Demokratická politika se zrodila v antickém Řecku právě z fascinace osobností, z možnosti, kterou otevírá veřejný prostor rovných a svobodných občanů — totiž vystoupit ze stínu pouhé starosti o přežití, z existence čistě ekonomické a ukázat sebe samého jako jedinečného, svobodně jednajícího. Starověké říše v řeckém sousedství takovou politickou možnost podle mínění Řeků neotevřely.
Přestava, že moji zastupitelé jsou zvětšeným, někdy až groteskním mým obrazem, mě upřímně vyděsila (něco takového bych opravdu nepřála ani těm nejhorším ;-))
Jistěže vznikli z nás a skrze nás víc, než ti předešlí, ale nehorázně vedené kampaně, cílené dezinformace a bezostyšné denunciace si jakožto důstojné volby s odpovědností za jejich výsledek nemohu spojit .. Ano, vím, že "nemáme nic lepšího",ale to mi nestačí.
Myslím, že moment reprezentace se u nás podceňuje. Vždyť takhle se aspoň pěkně dozvídáme, co jsme jako společnost zač. Strany prodávají své zboží na trhu stejně jako jiné subjekty..
(zatrpklá poznámka nesportovní)
Společenské uznání (nejen) špičkového sportu se odehrává v naprosto odlišné rovině, než je tomu zrovna u filharmonie a dalších vynikajících hudebníků i jiných umělců.Ti se dnes čím dál více ocitají v roli postrachu daňových poplatníků, ježto disponují zbožím natolik neprodejným, že ještě obtěžují stát žádostmi o jakési dotace,a jediný jejich význam spočívá v příležitostném předvádění v kulturnější cizině.
Potenciální sponzoři podporují sport mnohonásobně víc, než kulturní aktivity, neb je to pro ně v našem prostředí daleko lepší investice,a zářit skrze filharmonii je skutečně vzácnou výsadou nemnoha podivínů ;-)