Ozbrojené gangy plánují přepadat, okrádat a unášet naivní fanoušky Anglie na letním Mistrovství světa v Brazílii. Takový titulek nese článek na stránkách Daily Mail, druhého nejprodávanějšího britského deníku. Zakládá se na výpovědi jakéhosi anonymního bandity jménem João, příhodně se „ohánějícího“ osmatřicítkou. „Každý anglický fanoušek, který si může dovolit cestu do Brazílie, je podle mě boháč. Já jsem chudý, takže oni všichni budou bohatší než já,“ říká ten onen gangster Kuba. Dodává, že jemu a bratrům kriminálníkům bude úplně stačit dívat se po fanoušcích oblečených do dresu anglické fotbalové reprezentace.

Pomiňme nyní bizarní rozměr článku, ve kterém jsou varováni explicitně angličtí fanoušci, kteří u sebe „nosí cenné předměty, jako fotoaparáty a mobilní telefony“, jako kdyby to samé neplatilo o příchozích z jakékoli jiné země. Nemusíme se ani pouštět do debaty, jestli není náhodou anglofilní gangster výplodem fantazie média, které Británii a svět dlouho zásobuje senzacechtivými texty a které čelilo v minulosti mnoha žalobám. Článek ostatně v původní verzi obsahoval prokazatelné lži, například tvrzení, že São Paulo patří mezi nejnebezpečnější města na světě, za což se Daily Mail musel na konci textu po upozornění brazilskými autoritami omluvit.

Jenže Daily Mail není jediný. Západní média se v příslušných rubrikách opět předhánějí zprávami o nebezpečí, jaká fanoušky čekají při nadcházejícím brazilském mistrovství. Situace se podobá tomu, co jsme zažívali při posledním fotbalovém šampionátu; Jihoafrickou republiku nešetřili novináři o nic méně. Z nejbohatší země kontinentu se stal špinavý eden násilí, zmítaný vraždami a únosy. Vzpomínáte ještě na titulky? Britský Daily Star psal o Mačetové hrozbě na mistrovství světa, kdyby se (opět) fanoušci Anglie mohli ocitnout uprostřed „mačetové rasové války během šampionátu v Jižní Africe“. Náš Blesk měl vlastní skvostný titulek: MS v ráji kriminality. Krev teče už v přípravě. I takzvaná seriózní média přinášela varování a vydávala příručky pro přežití.

K překvapení mnohých proběhlo mistrovství v „ráji kriminality“ bez velkých incidentů; dokonce tak dobře, že se po jeho skončení několik týdnů světoví politici a fotbaloví funkcionáři za doprovodu novinářů spokojeně poplácávali po zádech, jak se JAR ukázala v dobrém světle.

Nyní jsme zase na začátku. K uměle vybudované atmosféře strachu paradoxně přispívají i sami Brazilci, kteří — nespokojení s obrovskými výdaji šampionátu a špatnou úrovní veřejných služeb v zemi — publikují anglicky psané texty odrazující fanoušky od příjezdu do Brazílie.

Bezpečnostní hrozby jsou přitom absurdně přehnané.

Zdaleka nejnesmyslnější je představa, že fanoušky na životě ohrozí vzestup nových protestů namířených proti plýtvání veřejnými penězi, mimo jiné na MS2014 a olympiádu, a bojujících za přehodnocení priorit směrem ke vzdělávání a zdravotnictví. Demonstranti jistě mohou fotbalovým fanouškům znepříjemnit život tím, že se jim prodlouží doprava na stadion/do hotelu, ale nejdou jim po krku; sám jsem se protestů účastnil v době, kdy bylo v červnu v ulicích milion lidí, a jediné nebezpečí může představovat policejní zásah nebo aktivity radikálů uvnitř demonstrace. Demonstranti si nevybírají za cíl fotbalové fanoušky a nehází na ně zápalné lahve, stejně tak policisté do nich nestřílí gumovými projektily (zato neváhají zranit vlastní civilisty).

Hrozba vraždy nebo ozbrojeného přepadení je rovněž minimální a mimořádně zveličená. Kriminalita se v Brazílii soustředí do konkrétních čtvrtí nebo oblastí, přičemž ani démonizované favely nejsou vždycky semeništěm zločinu; v policií pacifikovaných favelách patří kriminalita naopak mezi nejnižší v zemi. Kromě toho se nejčastěji jedná o kriminalitu související s obchodem s drogami, cizinci jsou zřídka cílem ozbrojeného útoku nebo dokonce únosu či vraždy. Největší hrozbou tak zůstávají kapsáři a pouliční krádeže, opět v závislosti na čtvrti, regionu a také denní době.

Fotbaloví fanoušci budou ve větším bezpečí než jakýkoli Brazilec nebo cizinci navštěvující Brazílii v jinou dobu. Federální vláda a jednotlivé samosprávy pro to dělají všechno. Ve státě São Paulo se guvernér Geraldo Alckmin rozhodl za výrazné snížení počtu vražd a krádeží zavést policejním útvarům mimořádné finanční bonusy. Byla vytvořena elitní stotisícová policejní jednotka pro zajištění bezpečnosti, policejní přítomnost bude posílena na kritických místech a pořadatelská města už nabírají tisíce dobrovolníků, kteří projdou jazykovou a bezpečnostní přípravou a budou fanouškům pomáhat v orientaci. Mimochodem všechny poslední velké akce pořádané v Brazílii, tedy Konfederační pohár nebo Světový den mládeže, měly řádově menší bezpečnostní opatření a obešly se bez incidentů.

Zbývá otázka, proč velká událost v jiné než západní zemi vyvolá pokaždé výbušnou směs hrozeb a dramatických předpovědí. Obávám se, že je to mimo honby za dramatickými titulky dojem vlastní výlučnosti a „obraz druhého“, exotického barbara z Jižní Afriky nebo Latinské Ameriky. V představách mnoha obyvatel Evropy a Spojených států jsou mimo západní země stále ještě „lvi“; obestírá je tajemství, zároveň děsivé a přitažlivé. Paradoxním odrazem tohoto vnímání světa pak je, že stejně jako jsme médii odrazováni od návštěvy světového šampionátu v Brazílii nebo JAR, jsme zároveň těmi samým médii každodenně vyzýváni k návštěvě exotické nádhery u těchto „divochů“. Ať už ve formě panenských pláží, nádherných žen nebo nepoznané divočiny, kde se na záhadné lvy můžeme podívat zblízka.