Z těch, co úplně nepropadli skepsi, je nás jistě víc, kdo uvažujeme o jiné politice. Jedno je jisté: v současném trendu nelze pokračovat, nelze donekonečna lepit rozpadající se stavbu soudobého systému, tak jak to dělá dnešní politická garnitura. Ta pravidelně pozůstává z kariérních politiků, kteří jsou mnohdy od mládí na politické dráze.

Od té doby surfují stále na jejích vlnách; stali se praktiky přestupů z jedné politické strany do druhé, manipulace, členy stále jiných politických grémií, naučili se zrazovat původní plány, stali se politickými makléři, hledajícími ne společenský konsenzus či budoucí optimální řešení, ale nejvýhodnější řešení z pohledu vlastní sebestřednosti, prizmatem jedné strany, optikou zájmové skupiny.

Jsem si jist, že se nedali do politiky, že měli veliký nadosobní a nadstranický cíl - třeba jako Hermann Scheer, který během sedmi volebních období v německém parlamentu prakticky z ničeho postavil na nohy nové úspěšné odvětví — obnovitelnou energetiku, a to nejenom v německém, ale i evropském a světovém kontextu. Většina soudobých politiků jsou především oportunisté moci a těžko říci, zda mají vůbec nějakou nosnou myšlenku, či zda jsou jen flexibilní.

Politika ztratila kontakt s realitou, hraje s parametry a snaží se naplňovat čísla a nikoliv smysl. V době globálního ohrožení se stala formální hrou. Ilustrací může být nedávná britská integrace prostituce a drog do výpočtu HDP za účelem jeho zvýšení.

Nově přitahuje ty, kteří přišli z podnikatelského prostředí a chtějí svou praxi a představy (nezapomínejme ale, že zákonným i výsostným důvodem podnikání je tvorba zisku) implantovat do řízení státu. Veřejnost jim fandí, protože se domnívá, že kdokoliv, kdo umí řídit firmu, bude také úspěšný v kruzích politických.

Po krachu pětiletých hospodářských plánů mnohé firmy tvrdí, že není nemožné plánovat výrobu déle jak rok, dva dopředu. Trh je příliš volatilní. Společnost ale není podnik. A jejím hybným motorem má být rovnováha, tak jako je tomu v přírodě. Bez ní se politika stává úřednickou rutinou. Omílá zástupné problémy, zatímco zásadní neřeší, popírá a zesměšňuje.

Stále jsme bombardováni novými zprávami o dramatických změnách na naší Zemi i o nezpůsobilosti lidské společnosti na zásadní výzvy adekvátně reagovat. Rychlost těchto změn předbíhá lidskou schopnost těmto proměnám čelit, s nimi se vyrovnávat a dokonce je i úspěšně modelovat. Někteří vědci navrhují, aby se dnešní geologická perioda nenazývala holocénem, ale antropocénem — geologickým údobím, které je určeno lidskou činností.