Wojciech Jaruzelski byl na počátku devadesátých let pro polskou levici podobným symbolem, jakým byl pro pravici Jan Pavel II. A positivně ho politici polské levice vnímají i dnes. Stačí napsat, že webová stránka Svazu demokratické levice (SLD), tedy polské sociální demokracie, je od včera zbarvena do černa a že má v levém horním rohu doplněnou černou stužku.

Na facebookových profilech čelných představitelů SLD jste si včera mohli přečíst, že odešel velký člověk. A že ti, kdo na něj nyní začnou útočit, by tváří v tvář výzvám, před kterými stál on, selhali na celé čáře.

Tou hlavní výzvou je vyhlášení výjimečného stavu v Polsku 13. prosince 1981. Slova o vlasti nad propastí, rozpadajících se strukturách státu i hrozbě blížící se celonárodní katastrofy zná v Polsku každý.

Pro politiky levice je vyhlášení výjimečného stavu, včetně potlačení odborové Solidarity a několika desítek mrtvých, zásahem, který zemi ochránil před okupací vojsky Sovětského svazu. Tedy před mnohem horší katastrofou. S tím se podle průzkumů ztotožňuje i kolem poloviny Poláků.

↗

Webová stránka Svazu demokratické levice (SLD), tedy polské sociální demokracie, je od včera zbarvena do černa a že má v levém horním rohu doplněnou černou stužku. Repro webová stránka SLD

Druhé pozitivum, které polská levice generálu Jaruzelskému připisuje, je předání moci na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Platí to jak o státní úrovni, kde je politika kulatých stolů vykládána jako součást Jaruzelského politické linie dohody s opozicí. Což mu přiznávají i jeho dlouholetí protivníci jako šéfredaktor deníku Gazeta Wyborcza Adam Michnik.

Tak o úrovni stranické, kde v lednu 1990 došlo jednak k rozpuštění komunistické státostrany PZPR. Ale zároveň k předání jejích struktur do rukou generace mladých politiků, jakými tehdy byli pozdější sociálně demokratičtí premiéři Józef Oleksy a Leszek Miller a budoucí prezident Aleksander Kwaśniewski.

Samotný Jaruzelski se politického života po roce 1990 už přímo neúčastnil. Chodíval na sjezdy polské sociální demokracie. Politici sociální demokracie se účastnili jeho narozeninových oslav. Jaruzelského odpůrci zase každého 13. prosince před jeho varšavským domem pořádali rockové koncerty.

Pokud něčeho ve svém životopise litoval, nebylo to vyhlášení výjimečného stavu, ale angažmá v polském roce 1968, kdy se podílel na antisemitských čistkách mezi důstojníky polské armády.

Jaruzelski se narodil 6. července 1923 v tehdy středopolském Kurowie. Začátek druhé světové války prožil nejprve na útěku s rodiči, poté ve vyhnanství v hloubi Sovětského svazu. Samotné války se pak účastnil v polské „východní“ armádě, protože do té „západní“ se mu ze Sibiře nepodařilo včas dostat. Během války ztratil katolickou víru, ve které byl vychován, a stal se socialistou.

Generálem se Jaruzelski stal v třiatřiceti letech. Vojska pod jeho velením se podílela na okupaci Československa v roce 1968. Podílel se i na brutálním potlačování protestů na polském pobřeží na konci roku 1970.

Za svůj největší úspěch v krátkém funkčním období prvního prezidenta nezávislého Polska považoval přiznání Michaila Gorbačova, že Katyňský masakr provedla sovětská NKVD.