Co vlastně ví dneska průměrný Čech o Lužických Srbech? Bohužel nemalá část národa netuší vůbec nic. Řada lidí si dnes splete Lužici s řekou Lužnicí. Proto hned na začátku podotýkám, že Lužice leží za severními hranicemi Čech, za Lužickými horami v dnešním Německu. Je to historické území — země, která až do roku 1635 byla součástí zemí Koruny české — vedle Čech, Moravy a Slezska.

Možná zajímavější než tato územní příslušnost k někdejšímu českému státu je skutečnost, že na tomto území žije dosud menšinové slovanské obyvatelstvo — nejmenší slovanský národ označovaný v češtině jako Lužičtí Srbové, přičemž přídavné jméno „Lužičtí“ se dodává pro odlišení od Srbů na Balkáně, s nimiž kromě jména a slovanského původu nemají Lužičtí Srbové mnoho společného.

Lužická srbština je svébytným jazykem příbuzným nejvíce češtině, slovenštině a polštině. Má dvě spisovné varianty označované jako horní a dolní, přičemž i Lužice se historicky dělila na Horní a Dolní Lužici.

Vzájemné vztahy mezi Čechy a Lužickými Srby mají dlouholetou a zajímavou historii. V meziválečném období se snažila československá vláda vystupovat v duchu těchto tradic jako obhájkyně zájmů Lužických Srbů. Můžeme se na to dívat také tak, že se tehdejší politici se pokoušeli využívat existenci tohoto slovanského etnika jako protiváhu německé menšiny na československém území.