Podpora a konflikt
Patrik EichlerTváří v tvář silné sociální demokracii se politická pravice na Slovensku rozložila. Jakoby nepolitické postavy jsou jednou z cest, jak by se mohla vrátit k moci.
Od Ondavky (93,75 %) po Vrbovou nad Váhom (1,06 %) je spojení slov příliš dlouhé a málo srozumitelné, aby mohlo stát na místě titulku politického komentáře.
Procenta informují o volebním výsledu Roberta Fica v daném místě ve druhém kole slovenských prezidentských voleb. Jde o jeho nejlepší a nejhorší výsledek. Ondavka je snad spíše pohraniční osada na samém severovýchodě Slovenska. Vrbovou nad Váhom najdete na jihu Slovenska na hranici Žitného ostrova. Osídlena je z devadesáti procent maďarsky mluvícím obyvatelstvem.
Příkladu odpovídá i bližší pohled do statistiky. Roberta Fica volili prezidentem lidé v malých obcích. Kandidát SMER-SD získal většinu v 1540 obcí, ve dvanácti byl výsledek přesně půl na půl. Pravicí podporovaný Andrej Kiska zvítězil v 1374 obcích. V oněch téměř 53 procentech obcí, kde Robert Fico zvítězil, se ovšem rozdělovalo jen 27,7 procenta hlasů.
V Bratislavě, kde se rozdělovalo přibližně 10,5 procenta všech odevzdaných hlasů, byl volební výsledek současného premiéra podle městské části jen mezi dvaceti a třiceti procenty. Velmi slabou podporu získal Robert Fico mezi maďarsky mluvícími voliči. Výstrahou by mělo být zvláště 7,25 % v okrese Dunajská Streda.
Jinak ovšem Robert Fico potvrdil pozici nejsilnější politické postavy slovenské politiky. A svou dominantní pozici potvrdil i SMER-SD. Žádná ze slovenských politických stran nedokázala postavit kandidáta, který by současného premiéra dokázal ohrozit. A ten tak už podruhé prohrál kvůli tomu, že se v podstatě všichni spojili proti němu.
Poprvé — a nutně o mnoho drtivěji — musel ovšem na Roberta Fica zapůsobit výsledek voleb do slovenské Národní rady v roce 2010. Po čtyřech letech u moci a přes své jasné vítězství totiž tehdy SMER-SD nedokázal sestavit vládu. Stačily ale jen dva roky, aby se tváří v tvář silné sociální demokracii stranická pravice na Slovensku rozložila.
Kvůli tomu se Andrej Kiska coby milionář-podnikatel mohl stát první realistickou možností, jak postavu s typicky pravicovým profilem prosadit do vysoké politické funkce. Tento symbolický význam je podle mě důležitější než to, že Andrej Kiska neměl žádný politický program. A že i včera bylo zřejmé, že rozdíl mezi prezidentem a parlamentem se musí nová slovenská hlava státu ještě doučit.