Pan docent Šaradín zde otevřeně navrhl něco, podle čeho republika fakticky žije hned v několika oblastech. Navíc docenta z olomoucké univerzity alespoň nikdo nesetře jako "brnocentristu".

Míra přerozdělení daní u nás činí asi 97% (kromě daně z nemovitosti, která jde přímo obcím). To znamená, že to, kam půjde naprostá většina finančních prostředků vyprodukovaných v celé republice, rozhodují úřady v Hlavním městě Praze (respektuji oficiální název). V Německu se míra přerozdělení např. pohybuje mezi 10-20%. Malé kraje jsou u nás konstitučně, finančně i fakticky jen guberniemi, chcete-li "průtokovými ohřívači", které jsou zcela závislé na tom, kolik jim z Prahy pustí. Jestli to je vůbec nějaká samospráva, navíc podle evropských zásad subsidiarity, je veká otázka. Spíše je to švejkovská parodie na ni. Když jsme u regionu, kde působí autor článku, tak pro Olomouc je zisk statutu krajského města po roce 2000 Pyrrhovým vítězstvím.

Nemluvím o dalších aspektech centralizace a to, kam za dvacet let směřují prostředky nás všech např. na veřejnoprávní televizi. Kde byly před deseti, dvaceti lety studia ČT v Brně a Ostravě a kde jsou teď.

Pokud jde o volby, je zde nejen dělení čisté centrum vs. periferie - tj. metropolitní aglomerace Praha vs. zbytek republiky, ale historicky a kulturně u nás zakotveno v dichotomii Čechy vs. Morava. Zajímavé je srovnat např. volby z roku 2006 (klidně i včetně Slovenska, kde jako na Moravě narozdíl od Čech zvítězila levice) s volbami v roce 1946. V Čechách získala KSČ 43% hlasů, na Moravě a ve Slezsku o 9 % méně. ČSL a ČSNS získali naopak v Zemi moravskoslezské 48% hlasů. ČSL na Moravě získala 27% hlasů, kdežto v Čechách o více než 11% méně. Zajímavé je, že ČSSD v roce 1946 uspěla lépe na Moravě a ve Slezsku než v Čechách, přestože měla levicovější program než tehdy KSČ. Morava, Slezsko a Slovensko tedy volí ani ne levicověji, ale spíše konzervativněji. A to bychom mohli jít až do doby husitské.

Zaráží mě, že pragocentricky píšící (jak jinak už to nazvat) pan profesor Halík, katolický kněz, se staví na stranu tradičně liberálně volící Prahy... Něco zřejmě přebilo dokonce jeho víru.

natolik hlasitě i falešně, až se to rozléhá i přilelým svatostánkem pana Halíka.
Praha je tradičním domovem a útulkem talentovaně zabedněných reakcionářů......také jsem si povšiml.

V Praze se daleko víc než kde jinde v republice proplétají moc politická, finanční a mediální.
Že by toto byl ten prvek, který Prahu vyzdvihuje na kvalitativně vyšší úroveň oproti politicky zpozdilým venkovanům?

Toto propletení mocí je ale do značné míry spíše následkem než příčinou. Jak to, že spousta států Evropy nemá centrum moci politické, ekonomické a mediální kolem hlavního města s výraznou sociálně-ekonomickou disproporcí oproti "zbytku" státu?

Proč není ekonomicky vyspělé centrum jen Bern, ale i Curych, Ženeva? Proč má Německo orgány státní správy rozptýlené do více měst po celé spolkové republice? Proč se nehovoří o berlínocentrismu (dříve o bonncentrismu)?

Proč jsou ekonomicky vyspělejší regiony Španělska (Katalánsko) a Itálie (Padánie) zcela mimo aglomerace hlavních měst?

Ano, pane Ungere, tam jsem tak trochu mířil.
Domnívám se totiž, že je v moci vlády tuto propletenou centralizovanou moc začít rozplétat a decentralizovat.

takových společenských vrstev, které jsou reprezentovány vizemi pana Klause, paní Němcové, pana Schwarzenbergera ...... tedy tou částí pravicové elity zastávající okrajové nacionalisticky laděné reakční pozice.
Je ale možné aby současná vláda nabídla čezské neoliberální elitě alternativu k pražskému zázemí, kde dominuje sebestředná mentalita pražských kondelíků......zeptal bych se.

Naštěstí celá ČR nevolí jako Praha, to říkám jako Pražák, Pražáci si ostatně volí blbě i své vlastní zastupitele.

Ovšem ta otázka proč v Itálii, Německu, Švýcarsku není politická a ekonomická moc tak soustředěna do Bernu, Berlína, Říma atd jako v jiných zemích do Paříže, Londýna, Prahy je snadno zodpověditelná rozdílnou historií. Berlín, Řím, Bern se staly v hlavními městy států, které vznikly v 19. století slučováním předtím samostatných zemí. Ne států, které vznikly daleko dříve převážně expanzí z jednoho mocenského centra jako Francie, Anglie, České království.

Madrid, Bern, Berlín nebyly před 500 lety zvlášť významná města, Paříž, Londýn a Praha ano.

V této otázce nelze opomenout, že současná Velká Británie, i přesto, že je Londýn tak významným historickým centrem, značnou část politické a ekonomické moci věnuje autonomním parlamentům a vládám ve Skotsku, Walesu a severním Irsku. Dokonce s těmi praktickými následky, že Skotsko některými vlastními opatřeními zmírnilo dopad ekonomické krize na občany více než centrální vláda v Londýně.

České království, tedy Čechy neboli Země česká, opravdu vznikla expanzí z jednoho centra. Že ta expanze pokračovala dále ve středověku, krátce před Bílou horou a potom opět po 1. světové válce, je, myslím, patrné. Při vzniku ČSR se pražské centrum inspirovalo právě především tradičním francouzským centralismem, který ovšem při vší úctě k historii Prahy zcela neodpovídá rozmanitým tradicím Zemí Koruny české.

Zcela souhlasím s panem Truhelkou, že decentralizovat pro zdárný vývoj všech částí republiky je nutné. Nad otázkou pana Petraska však váhám. Především hnutí ANO je svým založením centralistické, jak si poradí s pražskými elitami, to se uvidí. Pan Sobotka nejen svou dočasnou výhrou nad hejtmany a z jeho minulých vyjádření také žádnou vizi skutečné decentralizace, bohužel, neskýtá. Lidovci už jednou své především moravské voliče požadující obnovu zemského uspořádání zradili, a to po volbách 1992 vstupem do Klausovy vlády a vzdáním se tohoto jednoho z podstatných bodů programu.

O Londýně nemluvím jako o hlavním městě Velké Británie, ale Anglie. Skotsko má centra jinde a je to země s jinými zákony, jinými zvyky a jinou kulturou než Anglie, není součástí VB zas tak dlouho a možná se jednou zase oddělí. I politická kultura je jiná, Konzervativní strana má t.č. ve Skotsku tuším jediného poslance.