Česká televize nám v tiché minutce sdělila, že v Miláně „protestovali Greenpeace proti chemikáliím“ (Bez komentáře v ranním vysílání 22. 2., na internetu nelze dohledat). Jeden by si pomyslel: Ti ekoteroristi nás chtěj dostat zpátky na stromy! Skutečně protestovali Greenpeace proti chemikáliím jako takovým?

Pravdou je, že typický „greenpeace“ happening byl zaměřen proti užívání toxických chemikálií při výrobě dětských oděvů luxusních značek. Jak uvádí zpráva mezinárodní ekologické organizace: „Greenpeace otestovalo dvacet sedm produktů od osmi módních značek. Šestnáct výrobků obsahovalo jednu nebo více z těchto nebezpečných chemikálií: nonylfenolethoxyláty, ftaláty, PFC a antimon.“

My chudší nebo skromní si řekneme, co je nám po tom? Hlavní problém však spočívá v tom, že nebezpečné látky zamořují prostředí, především vodu, a těžko se odbourávají. Nemáme je na očích, nejsou čoudícím komínem, ale škodí neviditelně. Je nasnadě, že největší škody působí v místech výroby, která bývá značně vzdálená místu prodeje.

Největší textilce, Číně, ale samozřejmě i dalším zemím — toxické výrobky pocházely také z marockých, tureckých, maďarských, indických a thajských továren — nejenže nezůstává mnoho ze zisku, natož aby byl spravedlivě přerozdělen. Navíc si při vlastním zubožování ještě zamořují životní prostředí!

Milánskou výzvu tak můžeme číst jako jeden z apelů na ochranu práv všech — nejen konzumentů a výrobců, ale všech žijících. V tomto směru není od věci připomenout cíle organizace Greenpeace: prosazení energetické revoluce, ochrana světových oceánů, ochrana světových pralesů, globální odzbrojení, konec toxických látek ve výrobě a trvale udržitelné zemědělství.

Bez demokratické regulace transnacionálních korporací se však těmto cílům nebudeme blížit, ale vzdalovat.

A příště už možná nepřijde nikomu divné, až nás ČT oblaží titulkem: Ekologové protestovali proti vodě...