Miloši Zemanovi zamrzl prezidentský kompas — a podle toho vypadá jeho zahraniční politika. Hovoří sice rád o ekonomické diplomacii, ale víc než zemím, s nimiž máme nejrozsáhlejší ekonomické kontakty, se věnuje státům, od nichž toho zase tak moc nekápne. Sobotkova vláda jej bude muset svým dechem hodně zahřívat, aby roztál a odkázal hlavu státu i do jiných končin než na (jiho)východ.

Prezident si je problematičnosti svého počínání vědom. Když hájil cestu na olympiádu do Soči, neřekl, v čem se liší jeho názory od státníků, kteří podat ruku ruskému prezidentovi Vladimíru Putinovi nejeli, ale zmínil ty, co se dostavili. Když se moderátor televizního HydeParku přesto pídil po motivech cesty do Ruska, Zeman přehodil výhybku a oponoval, že s Čínou spolupracují i evropské mocnosti.

Česko-čínské vztahy čeká také rozvoj. Proti tomu nelze říct ani „ň“, pokud si Peking nebude klást podmínky typu ostrakizace tibetského dalajlámy. Na země z odlišných civilizačních okruhů je nutné pohlížet zvláštní optikou. Vývoz demokracie euro-atlantického střihu by měl být uskutečněn jen tam, kde o ni stojí. To přitom ale nijak nezpochybňuje univerzalitu základních lidských práv, na něž by mělo být upozorňováno.