„Babiš — politických stran se zbavíš!“ bylo jedno z hesel, které Andreji Babišovi navrhovali jeho kreativci pro kampaň v minulém roce. Prý se mu zalíbilo, avšak vznikla proti němu stejně velká skupina odpůrců, a to zásadních a proto prý nakonec zůstalo v zásobě, nevyužito.

Aniž by toto heslo použil, skoro ho naplnil: převzal většinu voličů ODS, zničil mobilizační potenciál TOP 09 a ČSSD odlákal váhajícího, protestního voliče jednoduše tím, že nastavil jiné téma kampaně, než střet mezi bývalými vládními stranami a bývalou opozicí. ČSSD tak v kampani promáchla naprázdno.

Babišova politická divize Agrofertu by ale nebyla tak úspěšná, jestli vůbec, kdyby zde nebyly objektivní vnější podmínky — krize médií, politického systému a především politických stran coby jeho základního prvku. A taktéž krize stávajících politických elit.

Babišovi tak stačilo šířit po celou kampaň informace, co všechno na mediálním trhu koupí, takže u něj defilovali vystrašení novináři napříč všemi médii, otevřel se lidem, o které strany neměly v minulosti zájem - alternativním politickým elitám - a prostřednictvím masivního marketingu vnutil lidem pocit, že volby jsou referendem o stavu politiky jako takové.

A je tu ještě jeden zásadní moment, podmínka jeho úspěchu, respektive průvodní jev politické krize a v podstatě tiché privatizace státu: rezignace na politiku jako takovou. Vzpomeňme si jen, jak rychle prošla Parlamentem tak zásadní změna, jakou byla přímá volba prezidenta. Politická elita tím o sobě nemohla vyslat horší signál: volit hlavu státu nechceme, protože by to zase byla ostuda. Jiný, věcný důvod zde totiž nebyl.

A jsou zde i jiné příklady autodestrukce politiky. Vláda již dnes nemůže odvolat a jmenovat nového policejního prezidenta, ačkoliv nese odpovědnost za trestní politiku státu. Výsledkem je tragikomedie, na jejímž konci jsme měli prezidenty dva. A rozhodovat opět bude místo politiků správní soud.

Obdobně směřujeme k tomu, že ustavíme novou moc ve státě, a to v podobě státního zastupitelství, kde si úzká skupinka státních zástupců okolo Unie státních zástupců napsala sama pro sebe zákon a začala ho politickými prostředky, skrze média a spřátelené (ustrašené) politiky prosazovat způsobem, který byl dosud vlastní politickým stranám.

Dnes nově vzniklá vláda stejně zbrkle, jako byla svého času přijímána přímá volba prezidenta, chce realizovat zákon o státní službě a opět zmenšit prostor politiky.

Nic proti všem těmto změnám, jejich základní, původní filosofii ochránit instituce před zneužitím. Mám však obavu, že se děje přesně opačný extrém a nepromyšlenými změnami v éře depolitizace se ustavují nové instituce, jejichž zneužití bude naopak usnadněno. A to právě lidmi, jako je Andrej Babiš, jejichž zdroje jsou neomezené a vliv, který mají, se primárně neodvíjí od toho, zda uspějí v příštích volbách.