Praha 7 by mohla být jednou z nejpřívětivějších částí hlavního města. Rozkládá se v ohybu Vltavy jen kousek od centra, mezi dvěma krásnými parky, kterými se dá pohodlně pěšky dojít na Staré Město, Malou Stranu, Pražský hrad nebo třeba do zoologické zahrady.

Tato městská část se ale bohužel už dlouhá léta stává dějištěm megalomanských stavebních projektů, šikanózních politických rozhodnutí i drobných byrokratických absurdit. Výsledek připomíná mumraj na lodi bláznů.

Jen za posledních sedm let to vydá na slušnou řádku potrhlostí — zčásti uskutečněných, zčásti naštěstí jen plánovaných. Tady je jejich letmý výčet.

Vedle fotbalového stadionu Sparty, který už tak pravidelně přitahuje davy vulgárních fanoušků a vrčící policejní vrtulníky, se vztyčí velikánský Národní fotbalový stadion.

Na kopci uprostřed Letenských sadů (tam, kde stávalo sousoší se Stalinem) se vybuduje velikánské oceanárium, voda se tam bude přivádět a čistit kdovíjak a cesta parkem k oceanáriu se zpoplatní.

Začne se stavět velikánský dopravní tunel, u kterého je od počátku jasné, že je předražený a špatně připravený. Po několika letech, několika propadech výkopu a mnoha investovaných miliardách radnice prohlásí, že stavba je předražená a špatně připravená. (Ano, i nechvalně známý tunel Blanka postihuje z velké části Prahu 7.)

Jako nové sídlo radnice se koupí velikánská předražená stavba kdesi stranou na výpadovce, kam se lidé bez auta (ano, i takoví tu žijí) budou velmi těžko dostávat.

Na místě, kde byli za druhé světové války shromažďováni Židé k transportu do koncentračního tábora, se postaví velikánské obchodní centrum a památníček obětem holocaustu se šoupne někam do kouta.

Praha 7 a dvě další městské části se propojí velikánskou lanovkou, o níž se ani neví, kolik by měla stát, ale někdo to prý určitě zaplatí.

Zdevastovaná historická restaurace Šlechtovka se nějak nechce sama opravit, tak ji nakonec raději ověsí potěmkinovskými plachtami s namalovanou opravenou restaurací.

Radní zažaluje opozičního politika za to, že zveřejnil informaci, která je ze zákona veřejná.

Prohazardní starosta prohlašuje, že policie nesouhlasí s rušením heren v jeho městské části; jenže pak se přímým dotazem na policejní mluvčí zjistí, že stanovisko policie je přesně opačné a že ho starosta měl celou dobu k dispozici.

Původci toho všeho jsou různí: celopražská radnice, radnice Prahy 7, sportovní svazy, soukromé firmy. Příval nesmyslů každopádně nekončí. Kolem Nového roku se odehrály další dva: oznámený záměr vybudovat v Letenských sadech „olympijský park“ (pochopitelně velikánský) propagující putinovskou zimní olympiádu v Soči; a pokuta (pravda, tentokrát ne velikánská) výtvarníku Tomáši Rafovi za jeho Výběrové řízení na česko-romskou vlajku (na základě podnětu člena rasistické DSSS!).

Na Rafově případu je pobuřující, jak se mu měří mnohem přísnějším metrem než jiným umělcům, kteří tvůrčím způsobem nakládají s českou vlajkou. Ani nemluvě o fotbalových fanoušcích nebo členech DSSS, kteří se státní vlajkou také provádějí psí kusy.

Jistě, žádný rasista si na to nestěžuje. Ale museli úředníci z Prahy 7 opravdu posoudit Rafovy vlajky jako přestupek? Nevyplývá snad už z názvu díla („výběrové řízení“), že se jedná o návrhy? Je česká vlajka tak nedotknutelná, že se její prvky nesmějí využívat ani pro návrhy nových vlajek (ať už míněné vážně, nebo s nadsázkou)? Kdyby nějaký umělec položil na českou vlajku slovenský kříž a výsledek nazval „návrh na česko-slovenskou vlajku“, byl by to také přestupek?

Oba nejnovější případy spolu souvisejí, a to hned v několikerém smyslu. V prvé řadě místopisně: Rafa své česko-romské vlajky vystavil ve venkovní Galerii Artwall, umístěné na opěrné zdi Letenských sadů, jen pár kroků od místa, kde nás už zanedlouho začne obšťastňovat „olympijský park“.

Podstatnější je však spojitost tematická. Galerie Artwall nesměla v letech 2008—2011 fungovat: pražská radnice se jí tak mstila za výstavu, v níž galerie zparodovala megalomanský záměr tehdejšího primátora uspořádat v Praze olympijské hry.

Jak vidno, zvůle mocných i jejich neodbytná chuť vybudovat něco opravdu, ale opravdu velikánského přetrvávají. A loď bláznů si zvesela pluje dál.