Konečný postoj KDU-ČSL ve věci poměru sil v nově vznikající koaliční vládě, obsazení konkrétních resortů a návrhy nominantů na tyto pozice může být legitimně nahlížen jako ústupek silnějším partnerům a omezení vlastního manévrovacího prostoru.

Časté výtky vůči přijetí tohoto řešení a kritika nedostatečně průrazného postoje lidovců ve finále koaličních jednání nepoukazují jenom na promarněné šance na prosazování vlastních programových priorit, ale dokonce i na potenciální fatální důsledky přijetí tohoto řešení.

KDU-ČSL byla vzhledem k poměru sil mezi politickými formacemi, vzešlého z říjnových sněmovních voleb, postavena do situace apriorního předpokladu vládního angažmá, kteréžto skutečnosti se od počátku drželi nejen média a političtí komentátoři, ale především potenciální koaliční partneři.

Poté, co se vedení ČSSD a ANO rozhodla vytvořit společný vládní projekt, byla vládní účast třetího partnera v podobě KDU-ČSL vzhledem k stranické konfiguraci téměř nevyhnutelná. Obavy lidovců z potenciální vládní účasti jako možného nástroje posílení vlastního obrazu coby strany bažící po vládních postech jsou sice navýsost odůvodněné, avšak zároveň i unáhlené a další jednání o parametrech vládního angažmá spíše komplikující než usnadňující.

Vládní účast KDU-ČSL by jistě byla voliči trestána v následujících volbách, kdyby se jí nepodařilo uskutečnit klíčové priority svého programu a naopak se ochotně podílela na zradě vlastních principů výměnou za vládní funkce. K takové situaci však dosud nedošlo a výsledek vzešlý z koaličních jednání nic takového ani nesignalizuje. Naopak může být nahlížen jako dobré východisko pro realizaci vyřčených cílů.

Pokusme se nyní stručně načrtnout základní kontury manévrovacího prostoru a oblastí zájmu, které je vzhledem k hlubším strukturálním a systémovým vlivům, determinujícím pozici KDU-ČSL v české společnosti i na politické scéně možno v rámci vzniklého nastavení sledovat.

Strana trvalé menšiny

Zdroje voličské legitimace a konstrukce volebnímu apelu KDU-ČSL musejí při sledování cíle jejího opětovného etablování coby stabilního relevantního aktéra českého stranického systému vycházet ze zásadního vědomí role křesťanských demokratů v české společnosti s ohledem na sociodemografické, historické i konjunkturální limity. Dlouhodobou pozici KDU-ČSL a její ospravedlnění tak lze označit jako pozici „strany trvalé menšiny“.