KDU-ČSL patří mezi tradiční české politické subjekty. Tato základní charakteristika lidovců platí i přesto, že strana v posledních volbách do Poslanecké sněmovny nepřekročila pětiprocentní práh nutný pro zisk poslaneckých mandátů. Mnozí z politických pozorovatelů tehdy lidovcům předpovídali postupnou, leč jistou marginalizaci. 

Krajské volby z loňského podzimu nicméně naznačily, že KDU-ČSL z české politiky nadobro zmizet nemusí. Lidovci v nich obdrželi jedenašedesát mandátů (devět procent). Připomeňme, že v krajských volbách konaných v roce 2008 získali mandátů šestapadesát, v roce 2004 pak dvaasedmdesát.

„Krajské volby potvrdily, že lidovci mají solidní regionální zázemí. Pořád je ale velkou neznámou, zda se jim podaří proměnit tuto regionální výhodu v úspěch při volbách parlamentních. Zatím zůstávají ve hře, ale při každých volbách balancují na hraně neúspěchu,“ uvedl v rozhovoru pro Deník Referendum politolog Milan Znoj.

„Přitom stále mají úspěch na dosah ruky, stačí získat takových padesát tisíc nových voličů a neztratit ty dosavadní,“ dodal. O víkendu proběhne v Olomouci sjezd, který mimo jiné nastíní strategii strany do příštích voleb a určí nové vedení strany, které se pokusí z KDU-ČSL učinit opět relevantní subjekt české politiky. K tomu, aby se stali parlamentním subjektem, budou muset podstoupit riziko, jež s sebou nese vyřešení klíčového dilematu každé křesťanské strany.

Jeho podstata je jednoduchá: mají-li si křesťanské strany udržet hlasy aktivních křesťanů, musí důsledně projevovat svoji křesťanskost, avšak současně musí pracovat s vědomím, že příliš důsledné zastávání této linie neuspokojí a nepřiláká potenciální voliče, kteří preferují spíše liberálnější postoje. Liberálnější přístup přitom naopak zase může znamenat odliv tradičních voličů.

Problémem lidovců v celém polistopadovém období byl ten, že se pohybují ve výrazně ateistickém prostředí. Právě proto se musí pokusit oslovit i voliče mimo své jádro tradičních podporovatelů. Pro udržení jejich relevance v české politice budou muset podstoupit riskantní krok směrem k městskému liberálnějšímu voliči. A to proto, že jejich tradiční členská a voličská základna se ztenčuje a stárne.

V posledních letech se stranická základna KDU-ČSL ztenčuje průměrně o dva tisíce členů za rok. Zatímco na začátku devadesátých let minulého století měla strana okolo devadesáti tisíc členů, v současnosti jich má pouze necelých třicet tisíc. Vzhledem k věkové struktuře přitom samotní lidovci počítají s tím, že se dlouhodobý trend úbytku členské základny zastaví někde okolo dvaceti tisíc straníků.

Permanentní úbytek voličů

Kromě stárnoucí a vymírající členské základy se lidovci potýkají s permanentní úbytkem voličů. Je sice pravdou, že KDU-ČSL doplácí na mimořádně nespravedlivý volební systém, jehož efekt přepočtu hlasů na mandáty oslabuje malé strany na úkor těch velkých, zároveň je ale třeba říct, že se lidovci nevypořádali s celkovým úbytkem voličů a s nevyváženou geografickou podporou v jednotlivých krajích. Pro ilustraci uveďme několik čísel.

V roce 2002 kandidovali lidovci společně s Unií svobody-DEU, v rámci společného projektu Koalice, který navázal na předchozí ambiciózní pokus o sjednocení malých středových a pravostředových subjektů, tj. Čtyřkoalici. Vzhledem k očekáváním skončily tehdejší volby pro Koalici spíše neúspěchem, obdržela 14,27 % hlasů a jednatřicet mandátů.

Zároveň je třeba připomenout, že samotní lidovci ve Sněmovně oproti předchozím volbám posílili. Jejich tradičně disciplinovaní voliči totiž prostřednictvím preferenčním hlasům napomohli k úspěchu lidovců na úkor jejich koaličních partnerů. Lidovci tehdy obdrželi třiadvacet mandátů. Protože ale KDU-ČSL nekandidovala samostatně, nelze tehdejší počet voličů porovnávat s následujícími i předchozími volbami v absolutních číslech.

Ve volbách v roce 2006 lidovce volilo 386 706 voličů (7,23 %), což pro ně znamenalo zisk pouhých třinácti mandátů. Podstatné je zdůraznit, že ve srovnání s volbami v roce 1998 KDU-ČSL přišla o více než 150 000 voličů.

Zároveň je třeba připomenout mimořádnou disproporci v podpoře lidovců v jednotlivých volebních obvodech (krajích). Zatímco ve třech krajích (na Vysočině, v Jihomoravském kraji a ve Zlínském kraji) obdrželi od jedenácti do třinácti procent hlasů, v Ústeckém kraji je volilo pouhých 2,23 % voličů. Na Karlovarsku pak 3,44 % a v Praze 4,84 % voličů.

V posledních volbách, které se konaly v roce 2010, lidovci ve srovnání s rokem 2006 ztratili 156 989 voličů, když obdrželi pouhých 229 717 (4,39 %) hlasů. Trend úbytku hlasů je ještě zřetelnější v dlouhodobější perspektivě. Mezi roky 1998 a 2010, tedy v průběhu dvanácti let, KDU-ČSL přišla o 307 296 voličů. Připomeňme, že ji v roce 1998 pod vedením Josefa Luxe volilo 537 013 (9 %) voličů.

V posledních sněmovních volbách sice ztratily voliče všechny zavedené strany, avšak pouze lidovci a zelení opustili Poslaneckou sněmovnu. Krom jiného to byla daň za jejich účast ve vládě s Topolánkovou ODS, jejíž vznik byl spojen s politickou korupcí a jejíž existence závisela na přeběhlících z ČSSD.

Přitom i v roce 2010 obdržela KDU-ČSL v některých oblastech přes deset procent hlasů. Podíváme-li se namísto krajů na okresy, zjistíme, že lidovci v roce 2010 uspěli v Hodoníně (11,86 %), Uherském Hradišti (11,80 %), ve Žďáře nad Sázavou (10,38 %), Blansku (10,37 %) a Vsetíně (10,32 %).

Úspěšně volby pro lidovce skončili také například v okrese Brno-venkov, ve Vyškově či Zlíně. Do rozšířeného území volební podpory lidovců patří také tradičně obvody, které leží především na jižní Moravě a částečně ve Slezsku a východních Čechách.

Pokud jde naopak o oblasti, kde lidovci oproti volbám v roce 2006 oslabili, jako klíčovou je třeba jmenovat Prahu. KDU-ČSL tu za čtyři roky ztratila takřka osmnáct tisíc voličů. Z pohledu relativních ztrát si pak KDU-ČSL nejvíce pohoršila v okresech, které dlouhodobě nepatří k jejím silným regionům. Jde především o střední a severozápadní Čechy.

Křesťanská strana v nenáboženské společnosti

Nejen s ohledem na rámcový rozbor volebních výsledků od roku 1998 po současnost lze genezi KDU-ČSL po listopadu 1989 charakterizovat jako čas permanentního hledání identity křesťanské strany v převážně nenáboženské společnosti. Jednotlivá vedení strany se po celé dvacetiletí od vzniku České republiky zkrátka pokoušela naznačený trend politické podpory zvrátit.

I takto stručný nástin trendů volební podpory KDU-ČSL tak do značné míry vysvětluje nejen její změny v politické strategii, ale i opakované změny v pojetí vlastní totožnosti či proměny v kladení důrazu na její jednotlivé prvky, které je možno na lidovcích pozorovat od devadesátých let minulého století až do současnosti.