Podstata dilematu, před nímž dnes stojí KDU-ČSL, je tato: má-li si udržet hlasy aktivních katolíků, musí důsledně projevovat svoji křesťanskost, avšak současně musí pracovat s vědomím, že příliš důsledné zastávání této linie neuspokojí a nepřiláká liberálnější voliče. Liberálnější přístup přitom naopak zase může znamenat odliv tradičních katolických voličů.

„Pro udržení jejich relevance v české politice budou muset podstoupit riskantní krok směrem k městskému liberálnějšímu voliči. A to proto, že jejich tradiční členská a voličská základna se ztenčuje a především stárne,“ řekla Deníku Referendum politoložka Vladimíra Dvořáková.

Bez podstoupení tohoto rizika se lidovci nemají šanci stát opět stranou, jakou byli za Josefa Luxe: schopnou formulovat zásadní témata současnosti, jež klade důraz na sociální problematiku, je spojencem občanské společnosti a je schopná principiální kritiky neoliberálů. Vedení okolo Cyrila Svobody k tomu odvahu nemělo, což je jedním z důvodů odchodu lidovců mimo sněmovnu.

Příčiny neúspěchu KDU-ČSL

KDU-ČSL letos volilo 229 717 voličů. Při volební účasti necelých třiašedesáti procent občanů to znamenalo zisk 4,39 % hlasů. V roce 2006 volilo KDU-ČSL 386 706 voličů. Lidovci tak během čtyř let ztratili 156 989 voličů.

Kde hledat příčiny jejich odlivu? Podle politologa Lukáše Jelínka je evidentní, že KDU-ČSL neprohrál volby program, nýbrž způsob vedení předvolební kampaně. „Program mají lidovci kvalitní a není důvod jej měnit. Změnit je třeba techniky oslovování potenciálních voličů,“ myslí si Lukáš Jelínek.

Podle současné úřadující předsedkyně KDU-ČSL Michaely Šojdrové nebylo lidovecké vedení schopno rychle a kompetentně zareagovat především na vznik nových stran, na obavy občanů z ekonomické krize a na obecný zájem voličů především o řešení jejich ekonomických problémů. Další důležitý nedostatek volební kampaně KDU-ČSL pak Michaela Šojdrová spatřuje v nedostatečném využití moderních komunikačních kanálů včetně internetu.

I politolog Petr Fiala shledává dlouhodobý neúspěch lidovecké strategie v neschopnosti strany přizpůsobit metody oslovování voličů měnícím se podmínkám. „Zatímco v devadesátých letech stačilo pro dosažení přijatelného volebního výsledku mobilizovat rozsáhlou členskou základnu a její rodinné příslušníky, kteří dohromady tvořili rozhodující část voličů KDU-ČSL, ve 21. století je už tento typ politické práce nedostatečný a KDU-ČSL je nucena oslovovat voliče také méně osobními přístupy, především prostřednictvím médií,“ napsal před časem Petr Fiala.

Podle něho však strana není na tuto práci dobře připravena a i vlivem vnitrostranických střetů není schopna se dostatečně profilovat na srozumitelných politických tématech, která sama do veřejného prostoru přináší.

Obdobně uvažuje i Tomáš Halík v textu publikovaném na serveru Christnet. Podle něho navíc lidovci nejsou schopni myslet sociologicky.

„Spoléhali na ,moravský venkov' a nevzali na vědomí, že se pronikavě a nezvratitelně mění struktura a společensko-kulturní profil věřících lidí. Ať se to komu líbí či nelíbí, jako ve většině evropských zemí už i u nás přestali být věřící jednotnou socio-kulturní skupinou, která by mohla mít jedinou politickou reprezentaci,“ myslí si Tomáš Halík.

Lidovci si — tak jako sociální demokraté — musejí konečně uvědomit, že se pohybují v radikálně individualizované společnosti. Tato individualizace se podle Halíka dotýká i věcí náboženské víry. „Víra se individualizuje, entita věřících se názorově i sociálně pluralizuje, náboženství hraje úplně jinou roli v životě většiny dnešních věřících, než hraje třeba v islámu a než hrálo v premoderní společnosti,“ napsal Tomáš Halík.

Klíčové je pak to, že individualizovaná víra již logicky není nositelem skupinové identity, nýbrž odpovědí na osobní existenciální a spirituální otázky. Tuto proměnu náboženské sebeidentifikace občanů musí lidovci přijmout a přizpůsobit tomu svou politickou práci.

S tím totiž souvisí proměna vztahu věřících k instituci církve a hierarchii. „Názory hierarchie, zejména v oblasti světské, naprostá většina věřících nevnímá jako pro sebe závazné,“ napsal Tomáš Halík.

Jinak řečeno, lidovci musí vzít v potaz, že lidé, a to i věřící, se při volbách zajímají především o dopad politiky na jejich konkrétní situaci. „Světonázorové strany (to platí i o komunistech) vymírají s tou vrstvou, která se silně identifikovala s ideologiemi a institucemi, mladá generace smýšlí zcela jinak,“ uzavírá známý katolický teolog a prezident České křesťanské akademie.

Téma ekonomiky

Michaela Šojdrová vidí příčinu volebního neúspěchu lidovců především v nedostatečné artikulaci jejich ekonomického programu. „My jsme prostě vsadili na podporu rodin, boj s korupcí a hazardem. Chyběla nám prezentace našeho ekonomického programu, o tom jsem přesvědčená a vím, že to scházelo i řadě našich voličů,“ řekla Deníku Referendum úřadující předsedkyně lidovců.