V úterý se v pražském opatství Emauzy konal odborný seminář reflektující současnou situaci KDU-ČSL v českém politickém systému. Několik desítek členů a příznivců lidové strany vyslechlo přednášky třech politologů, po nichž proběhla tu věcná, tu scestná diskuse všech zúčastněných nad rozličnými tématy, jež se vztahují k současným možnostem KDU-ČSL.

V úvodní přednášce nastínil Milan Znoj z Ústavu politologie Filosofické fakulty pražské Karlovy univerzity genezi pozice KDU-ČSL v rámci stranické soustavy České republiky. Tomáš Lebeda z katedry politologie Palackého univerzity v Olomouci pak analyzoval chování voličů v květnových volbách do Poslanecké sněmovny a nakonec Vladimíra Dvořáková načrtla kroky, které musí KDU-ČSL podstoupit, nechce-li definitivně zmizet z parlamentní politiky.

Pozice lidovců v české politice není po květnových volbách optimistická. KDU-ČSL letos volilo pouhých 229 717 voličů, přičemž v roce 2006 jim dalo hlas 386 706 lidí. Lidovci tak během čtyř let ztratili 156 989 voličů. Při letošní volební účasti necelých třiašedesáti procent občanů to znamenalo zisk 4,39 % hlasů, a tedy mimoparlamentní existenci.

KDU-ČSL momentálně disponuje čtyřmi senátory a na podzim bude obhajovat jedno z těchto senátorských křesel. V komunální politice je pozice lidovců sice tradičně silná, avšak dlouhodobé tendence prozrazují postupný, leč trvalý ústup z pozic.

Lidovci nyní disponují 5 463 zastupiteli, kteří byli zvoleni na kandidátkách KDU-ČSL, z toho je 1 714 lidoveckých členů. Starostů mají 428, z toho 206 členů, místostarostů 435, z toho 169 členů. Lidovci mají také jednoho primátora a šest náměstků primátora.

Nepochybně i volby do zastupitelstev naznačí, zda-li jsou ztráty lidoveckých pozic nezvratnou tendencí, či nikoli. To platí navzdory tomu, že obecní i senátní volby bývají charakterizovány jako volby druhého řádu. Obhájit tyto počty bude nepochybně složité. Co tedy podle politologů musí lidovci učinit, aby zvrátili pro ně nepříjemné tendence?

O úspěchu nerozhoduje ideový profil, nýbrž rezonance ve společnosti

Podle Milana Znoje z Filosofické fakulty Karlovy univerzity se ve dvacetiletí po listopadu v zásadě nezměnil ideový rámec lidové strany. Co se změnilo, bylo ztvárnění tohoto ideového rámce, což souvisí s proměnami stranické soustavy jako celku.

Jinými slovy řečeno, Milanu Znojovi je východiskem pro proměny pozic jednotlivých subjektů ve stranicko-politické soustavě skutečnost, že systém politických stran není ze své povahy statický, nýbrž se neustále více či méně proměňuje a vyvíjí, a to nejen obsahově, nýbrž i formálně. Mění se počet, název, síla a vliv, funkce či vlastnosti jeho jednotlivých politických subjektů.

„Křesťanské ztvárnění politiky tak může mít a má samozřejmě různé podoby. V devadesátých letech minulého století se uvnitř KDU-ČSL prosadil koncept Josefa Luxe, který jej postavil na třech vzájemně provázaných pilířích,“ uvedl Milan Znoj.

„Především se Luxovi podařilo vedle sociálnědemokratického a konzervativněliberálního proudu legitimizovat křesťanský demokratismus jako jeden ze třech svébytných proudů politiky. Lux dále svou politiku založil na integraci stranickopolitického středu, s čímž souvisel třetí podstatný moment lidovecké politiky: mohli hrát roli jazýčku na vahách,“ uvedl politolog klíčové momenty Luxova projektu svébytnou politiky KDU-ČSL.

Podle Milana Znoje nicméně Luxův koncept po volbách v roce 1998 selhal, neboť se prosadilo jiné tvarosloví. Občanští a sociální demokraté uzavřeli opoziční smlouvu a pokusili se ovládnout celou politiku. Vrcholnou fází dominance dvou nejsilnějších politických stran vidí Milan Znoj ve volbách v roce 2006, kdy občanské a sociální demokraty volilo více než 67 % voličů.

„V roce 2010 nicméně došlo ke zvratu této tendence, neboť ČSSD a ODS volilo v součtu pouhých 42 % voličů, čímž byl vývoj směřující k bipartismu zastaven. Otevírá se tak nová situace a lidovci si musejí zodpovědět otázku, zda lze v této změněné konstelaci znovu uplatnit Luxův model,“ řekl Milan Znoj.

Milan Znoj o tom pochybuje. Podle jeho názoru nemůže být v případě současné podoby stranické soustavy o jakémkoli pokusu integrovat strany středu řeči. „Lidovci by měli — chtějí-li zůstat relevantním politickým subjektem — zaujmout umírněnou středopravou pozici," myslí si politolog.