V úterý se v pražském opatství Emauzy konal odborný seminář reflektující současnou situaci KDU-ČSL v českém politickém systému. Několik desítek členů a příznivců lidové strany vyslechlo přednášky třech politologů, po nichž proběhla tu věcná, tu scestná diskuse všech zúčastněných nad rozličnými tématy, jež se vztahují k současným možnostem KDU-ČSL.

V úvodní přednášce nastínil Milan Znoj z Ústavu politologie Filosofické fakulty pražské Karlovy univerzity genezi pozice KDU-ČSL v rámci stranické soustavy České republiky. Tomáš Lebeda z katedry politologie Palackého univerzity v Olomouci pak analyzoval chování voličů v květnových volbách do Poslanecké sněmovny a nakonec Vladimíra Dvořáková načrtla kroky, které musí KDU-ČSL podstoupit, nechce-li definitivně zmizet z parlamentní politiky.

Pozice lidovců v české politice není po květnových volbách optimistická. KDU-ČSL letos volilo pouhých 229 717 voličů, přičemž v roce 2006 jim dalo hlas 386 706 lidí. Lidovci tak během čtyř let ztratili 156 989 voličů. Při letošní volební účasti necelých třiašedesáti procent občanů to znamenalo zisk 4,39 % hlasů, a tedy mimoparlamentní existenci.

KDU-ČSL momentálně disponuje čtyřmi senátory a na podzim bude obhajovat jedno z těchto senátorských křesel. V komunální politice je pozice lidovců sice tradičně silná, avšak dlouhodobé tendence prozrazují postupný, leč trvalý ústup z pozic.

Lidovci nyní disponují 5 463 zastupiteli, kteří byli zvoleni na kandidátkách KDU-ČSL, z toho je 1 714 lidoveckých členů. Starostů mají 428, z toho 206 členů, místostarostů 435, z toho 169 členů. Lidovci mají také jednoho primátora a šest náměstků primátora.

Nepochybně i volby do zastupitelstev naznačí, zda-li jsou ztráty lidoveckých pozic nezvratnou tendencí, či nikoli. To platí navzdory tomu, že obecní i senátní volby bývají charakterizovány jako volby druhého řádu. Obhájit tyto počty bude nepochybně složité. Co tedy podle politologů musí lidovci učinit, aby zvrátili pro ně nepříjemné tendence?

O úspěchu nerozhoduje ideový profil, nýbrž rezonance ve společnosti

Podle Milana Znoje z Filosofické fakulty Karlovy univerzity se ve dvacetiletí po listopadu v zásadě nezměnil ideový rámec lidové strany. Co se změnilo, bylo ztvárnění tohoto ideového rámce, což souvisí s proměnami stranické soustavy jako celku.

Jinými slovy řečeno, Milanu Znojovi je východiskem pro proměny pozic jednotlivých subjektů ve stranicko-politické soustavě skutečnost, že systém politických stran není ze své povahy statický, nýbrž se neustále více či méně proměňuje a vyvíjí, a to nejen obsahově, nýbrž i formálně. Mění se počet, název, síla a vliv, funkce či vlastnosti jeho jednotlivých politických subjektů.

„Křesťanské ztvárnění politiky tak může mít a má samozřejmě různé podoby. V devadesátých letech minulého století se uvnitř KDU-ČSL prosadil koncept Josefa Luxe, který jej postavil na třech vzájemně provázaných pilířích,“ uvedl Milan Znoj.

„Především se Luxovi podařilo vedle sociálnědemokratického a konzervativněliberálního proudu legitimizovat křesťanský demokratismus jako jeden ze třech svébytných proudů politiky. Lux dále svou politiku založil na integraci stranickopolitického středu, s čímž souvisel třetí podstatný moment lidovecké politiky: mohli hrát roli jazýčku na vahách,“ uvedl politolog klíčové momenty Luxova projektu svébytnou politiky KDU-ČSL.

Podle Milana Znoje nicméně Luxův koncept po volbách v roce 1998 selhal, neboť se prosadilo jiné tvarosloví. Občanští a sociální demokraté uzavřeli opoziční smlouvu a pokusili se ovládnout celou politiku. Vrcholnou fází dominance dvou nejsilnějších politických stran vidí Milan Znoj ve volbách v roce 2006, kdy občanské a sociální demokraty volilo více než 67 % voličů.

„V roce 2010 nicméně došlo ke zvratu této tendence, neboť ČSSD a ODS volilo v součtu pouhých 42 % voličů, čímž byl vývoj směřující k bipartismu zastaven. Otevírá se tak nová situace a lidovci si musejí zodpovědět otázku, zda lze v této změněné konstelaci znovu uplatnit Luxův model,“ řekl Milan Znoj.

Milan Znoj o tom pochybuje. Podle jeho názoru nemůže být v případě současné podoby stranické soustavy o jakémkoli pokusu integrovat strany středu řeči. „Lidovci by měli — chtějí-li zůstat relevantním politickým subjektem — zaujmout umírněnou středopravou pozici," myslí si politolog.

„Tuto věc si nicméně musí lidovci rozhodnout sami. Ať už budou akcentovat křesťansko-konzervativní, křesťansko-sociální či křesťansko-nacionální identitu, musejí si uvědomit, že o úspěchu nerozhoduje pouze ideový profil či politický tvar, nýbrž rezonance ve společnosti,“ uvedl Milan Znoj v narážce na to, že lidovci nebyli s to svůj program sdělit lidem, a to navzdory tomu, že dle mnohých expertů disponují nejkvalitněji zpracovanou programatikou.

Nesympatická strana

Druhým příspěvkem na semináři byla prezentace politologa Tomáše Lebedy, jenž posluchačům nabídl několik výstupů ze sociologického šetření o chování voličů v květnových volbách. Výzkum byl podle Lebedy proveden na vzorku více než osmnácti set občanů ve dvou týdnech po volbách.

V zásadě všechna čísla, která Lebeda prezentoval, byla pro lidovce mimořádně alarmující. Respondenti například uvedli, že je pro ně lidová strana druhou nejméně sympatickou partají v české stranické soustavě hned za komunisty.

„Na pováženou je na tomto výsledku především to, že mezi respondenty na tomto závěru panuje nebývale silná shoda,“ uvedl vedoucí katedry politologie na Filosofické fakultě Palackého univerzity Tomáš Lebeda.

Zajímavá byla Lebedou prezentovaná čísla ohledně transferu hlasů. Z těch, kteří v roce 2006 volili lidovce, volilo v květnových volbách 16,4 % TOP 09, 5,5 % Věci veřejné a 3,6 % přešlo k občanským demokratům.

Podle Tomáše Lebedy musí lidovci zaměřit svou pozornost na mladou generaci voličů, neboť jejich tradiční voličská klientela postupně vymírá a lidovcům se nedaří tyto voliče nahrazovat mladými, z povahy věci liberálnějšími, voliči.

Poměr mezi členskou základnou a voliči strany se totiž nebezpečně zmenšuje. Na jednoho člena strany připadá pouhých sedm voličů, což znamená, že mohou být v blízké budoucnosti tyto dvě množiny identické. Běží o nebezpečnou tendenci, neboť lidovci se postupně stávají partají jen pro věrné jádro voličů a členů strany.

Bez zajímavosti také není, že z výše zmíněných osmnácti set respondentů uvedlo KDU-ČSL jako potencionální druhou, třetí či čtvrtou partaj, pro níž by byli voliči ochotni hlasovat, pouhých dvaadvacet respondentů. Jinak řečeno: o KDU-ČSL jen mizivé procento lidí uvažovalo jako o možné alternativě.

Lebeda upozornil ještě na jednu pozoruhodnou okolnost týkající se motivace voličů: do Poslanecké sněmovny se nedostaly vedle lidovců ani zelení, což jsou jediné dvě před volbami relevantní strany, které jejich voliči preferují, aniž by je k tomu motivoval jimi nabízený ekonomický program. Naopak, tyto strany občané volili na základě faktu, že jsou nositelkami jistých hodnotových východisek, ať už environmentálních, nebo křesťanských.

Podle Tomáše Lebedy je evidentní, že KDU-ČSL má silné jádro věrných a pevných voličů, ale neumí oslovit nerozhodnuté a vlažné voliče. Proto podle něho není v současné Poslanecké sněmovně. Současně je podle Lebedy problém lidovců v nerovnoměrné podpoře voličů v jednotlivých volebních obvodech.

„Například Tony Blair zvolil úspěšnou strategii v jedné ze svých předvolebních kampaní, když napnul veškerou energii, ale i finance, do vyrovnaných, těsných, a tedy předem nerozhodnutých obvodů. Neboť nač vést kampaň tam, kde je předem vše ztraceno, anebo tam, kde je výhra jistá,“ upozornil Lebeda na diference v možnostech oslovování voličů.

KDU-ČSL by měla uchopit sociální témata

Jako poslední vystoupila profesorka Vladimíra Dvořáková. Nejprve nastínila typologii politických stran, přičemž zdůraznila, že KDU-ČSL je vedle komunistů jediná česká masová strana. Podle ní musí nicméně lidovci zvládnout obtížný manévr, o němž jsme v Deníku Referendum již před volbami detailně psali.

Jeho podstata je jednoduchá: má-li si lidová strana udržet hlasy aktivních katolíků, musí důsledně projevovat svoji křesťanskost, avšak současně musí pracovat s vědomím, že příliš důsledné zastávání této linie neuspokojí a nepřiláká potenciální voliče, kteří preferují spíše liberálnější postoje. Liberálnější přístup přitom naopak zase může znamenat odliv tradičních voličů.

Jak plyne z výstupů šetření, která na semináři prezentoval Tomáš Lebeda, lidovci tento nezbytný krok ještě nepodnikli, neboť většinově ateistická česká společnost na jejich nabídku neslyší. Jak je řečeno výše, jen mizivé procento voličů jiných stran o lidovcích uvažovalo, jako o možné druhé či další volbě. Naopak lidovce volí pouze tradiční voliči, a to přesně z těch důvodů, kvůli kterým jsou pro většinový zbytek populace nevolitelní.

Podle Dvořákové tak musí lidovci více zdůraznit obecně křesťansko-civilizační základ své identity a upozadit úzkou vazbu na katolictví. „Podle mého soudu by KDU-ČSL neměla být úzce propojená s katolickou církví a měla by více působit jako strana artikulující obecně křesťanské hodnoty, které tvoří půdu pro její programatiku,“ uvedla profesorka politologie.

„Prostor ve stranické soustavě určitě je, neboť došlo k vyprázdnění sociálně-liberálního terénu. TOP 09 je konzervativně-neoliberální stranou, jež je v mnoha ohledech pravicovější, než občanští demokraté. I ODS pod vedením Petra Nečase více akcentují svůj konzervatismus a těžko mohou lidovci v tomto prostoru s těmito subjekty soutěžit,“ myslí si Vladimíra Dvořáková.

Podle Dvořákové mohou lidovci rozumně uchopit křesťanskosociální rozměr své programatiky, a být tak alternativou k údajně rozhazovačné levici, avšak i k neoliberálním reformám současné vládní koalice. Kalousek s sebou jako důmyslný stratég moci sice odvedl nejednu výraznou lidoveckou osobnost, avšak z programového hlediska vznik TOP 09 lidovce až tak neohrožuje.

„TOP 09 je koncipována výrazně pravicověji, jako konkurent občanských demokratů,“ řekla Vladimíra Dvořáková. Je tak podle ní třeba, aby lidovci udrželi napětí mezi křesťansko-sociální naukou a křesťanským konzervatismem v rovnováze, přičemž by podle ní měli akcentovat jak hodnotové rysy své programatiky, tak sociální tematiku.

„Posun napravo stranické soustavy je předem ztracený, neboť tam je prostor již obsazený,“ řekla Vladimíra Dvořáková, v čemž polemizovala s doporučením Milana Znoje.

„Lidovci si musí osvojit moderní způsoby oslovování voličů a zaměřit se na konkrétní sociální segmenty. Kampaň musí vést cíleně. Jako příklad mohu uvést problematiku maminek, které je možné oslovit se zcela konkrétními sliby, jež jim pomohou vyřešit rozmanité problémy,“ uvedla Vladimíra Dvořáková.

Dvořáková v zásadě potvrdila závěry Deníku Referendum, jež jsme formulovali jako předpoklady lidoveckého návratu mezi relevantní partaje. Patří mezi ně odmítnutí sklonů k extrémům a současně udržení rovnováhy mezi jednotlivými ideovými proudy, jež se tradičně v nepatrných obměnách reprodukují uvnitř strany. Všechny jsou totiž součástí lidovecké identity.

Patří k nim především diference mezi moravskou a českou částí lidové strany, spor mezi stoupenci konzervativnější, a tedy pravicovější křesťansko-demokratické orientace, a zastánci posilování jejího spíše křesťansko-sociálního charakteru.

Současně je třeba stranu otevřít liberálnějšímu městskému voliči. V neposlední řadě lidovci musí — a to podle v podstatě všech zúčastněných — modernizovat formy oslovování voličů.

Bude sjezd nebo nebude?

Celkový dojem z celého semináře je tedy ten, že lidovci, chtějí-li zůstat relevantním subjektem české politiky, musí změnit především způsob oslovování voličů. Musí se pokusit oslovit mladé voliče a současně se musí pokusit konkrétní akcenty svého programu zacilovat na konkrétní sociální segmenty diferencovaně.

Podle předsedkyně Michaely Šojdrové nyní probíhá intenzivní diskuse kandidátů a členů strany právě o mediální a marketingové strategii před podzimními volbami.

Její součástí je podle předsedkyně KDU-ČSL právě otázka, jak srozumitelnou a jednoduchou formou oslovit voliče. „Stranu podzimní volby zaměstnávají dokonce natolik, že navrhuji odklad zářijového sjezdu na období po volbách," uvedla nakonec Michaela Šojdrová.

Doplňme, že na sjezdu mělo být zvoleno nové vedení strany. „Podle mého názoru totiž nový lídr stranu nespasí a jeho vliv na podzimní volební výsledek KDU-ČSL nebude velký," uzavřela předsedkyně lidové strany.