Některé závazky nastupující vládní koalice svědčí o odborné erudici i odhodlání hájit veřejný zájem na kvalitním prostředí pro život lidí i proti leckdy velmi silnému tlaku jiných zájmů.

U nové vlády se tak můžeme těšit, že nedovolí „obnovení průzkumu a těžby zlata ani zahájení průzkumu a pozdější těžbu břidlicového plynu“, vytvoří „systém pobídek a poplatků, které podpoří … motivaci občanů třídit odpad“, rozšíří dotační program z evropských fondů spravovaný příslušným ministerstvem „o financování všech složek ochrany životního prostředí dosud roztříštěných v jiných operačních programech“ či zařídí, aby „vynětí půdy nejlepších bonit k jiným účelům bylo velmi obtížné“.

Koalice se také zavazuje, že zachová současnou úroveň „účasti veřejnosti ve správních řízeních“. To zní jako banalita. Proč by měl někdo chtít, aby rozhodování úředníků přestalo být pod veřejnou kontrolou? Jenže oni opravdu existují politici, kteří se domnívají, že lidé se nemají vyjadřovat při rozhodování o stavbě chemičky či otevření dolu v jejich sousedství.

Úředníky prý obtěžuje, když musí na připomínky v zákonné lhůtě odpovědět. Zlobí je, když občané upozorní na jejich chybu a soud ji úředníkům uloží napravit. Investoři zase prý nemají rádi, když po nich dodržování zákonů požadují úředníci. Za zavřenými dveřmi by se prý všechno mohlo odehrávat tak nějak rychleji a plynuleji. Koaliční smlouva na to říká jasně — rozhodování bude transparentní. Tečka.

Navíc slibuje, že zapojí občanské iniciativy „do přípravy zákonů již v jejich nejranější fázi“. Spolupráce státu s odbornou veřejností může prolomit vzájemnou nedůvěru i zkvalitnit práci státních úřadů. Vedení ministerstva životního prostředí odmítlo přizvat experty z ekologických organizací k debatě o chystaných odpadových zákonech. Po třech letech práci ukončilo s nulovým výsledkem.

Ano, ale, možná

Koalice také slibuje, že podpoří zákon o snižování závislosti na fosilních palivech. Ovšem jen tehdy, pokud tím „neutrpí konkurenceschopnost české ekonomiky“. Taková podmínka zní podivně, vždyť zákon usiluje právě o zvýšení efektivity a konkurenceschopnosti ekonomiky, navíc díky masivnímu zateplování domů sníží účty za energie i domácnostem.

V klíčovém programovém dokumentu přicházející vlády příliš často čteme pojmy jako - posoudíme, zvážíme, možná, ale. Otevřené otázky přitom vždy znamenají potenciální konflikty a zpochybňují odhodlání dodržet společné závazky.

Nejasnost panuje i u klíčových vládních priorit. Koalice například hodlá pokračovat v úsporách veřejných výdajů. Zároveň ale čelí tlaku propagátorů megaprojektů založených právě na pouštění žilou státnímu rozpočtu. Pro příklady nemusíme chodit daleko.

Kanály a tunely

Dosavadní odborné studie jednoznačně prokazují ekonomickou nereálnost a rozsáhlé ekologické škody případného budování kanálu Dunaj-Odra-Labe. Ministr dopravy v demisi stačil vypsat soutěž na studii, která má projekt obhájit. S jeho posuzováním počítá i koaliční smlouva, která navíc podporuje stavbu plavebních stupňů v Děčíně a Přelouči. Státní úředníci pak dostanou za úkol namísto užitečnější práce hledat pro kanál „mezinárodní shodu“.

Naši sousedé (s výjimkou Polska) totiž s jeho stavbou nesouhlasí a Evropská komise s dotacemi na něj nepočítá. Splněním takového zadání přijdeme v lepším případě „jen“ o desítky až stovky milionů korun. Horší snad nenastane — stovky miliard by do státního rozpočtu udělaly příliš viditelnou díru.

Na ještě dražší projekt stavby nových jaderných bloků se Zelený kruh před volbami zeptal politiků. Reprezentanti koaličních stran vesměs ujišťovali, že případná stavba jaderných bloků nebude dotována spotřebiteli ani daňovými poplatníky. Většinou přitom dodávali, že se novým reaktorům nebrání.

Podle společnosti ČEZ se ovšem drahá jaderná elektřina bez masivních dotací neobejde. Zjevný a v praxi neřešitelný rozpor koaliční smlouva shrnuje do věty, že Temelín má být dostavěn, bude-li to „hospodářsky výhodné pro ČR“. Co to znamená a zda nás po solárním tunelu čeká mnohem větší jaderný, to se nejspíš dozvíme až od Jana Mládka.

Bez práce i bez domova?

Teprve před dvěma týdny vzdal premiér v demisi své náhlé vzplanutí pro zrušení limitů těžby, které už dvaadvacet let chrání obce na severu Čech před zbouráním a zajišťují jejich rozvoj. Jiřímu Rusnokovi se kromě jiných do cesty postavili také poslanci - hlasy 148 ze 168 přítomných.

Pro Severočechy to znamená zachování domovů i práce. Prodloužení těžby by sice udrželo v zaměstnání 913 horníků z Dolu ČSA. S likvidací Horního Jiřetína by ale naopak zaniklo osm set tamních pracovních příležitostí a následně dalších až pět tisíc míst v areálu Unipetrolu.

Za mimořádné zisky pánů Tykače či Dienstla bychom zaplatili vyšší nezaměstnaností a dalším ničením již tak zdevastovaného životního prostředí. Naše země přitom uhlí za limity nepotřebuje, nepočítá s ním platná energetická koncepce ani návrh její aktualizace. Uhlí by tedy putovalo na vývoz - buď přímo, nebo v podobě elektřiny.

Zpochybňování limitů poškozuje celý region, nová vláda jej mohla a měla v koaliční smlouvě zarazit. Tuto příležitost propásla. Naštěstí si Bohuslav Sobotka uvědomuje závažnost problému i symboliky — a známého zastánce prolomení limitů Milana Urbana do vlády nepustil. Zásadní téma zůstává otevřené.

Vládnutí s handicapem

V důsledku potupné série tří posledních správců ministerstva životního prostředí - od Pavla Drobila až po Tomáše Podivínského — čeká novou vládu v této oblasti ohromné množství práce. Na nejakutnější témata upozornily ekologické organizace již před volbami.

Zahrnují široké spektrum problémů od opětovného nastartování recyklace, přes zlepšení ochrany ovzduší, obhájení limitů těžby uhlí až po správu Národního parku Šumava v souladu s českými zákony a mezinárodními pravidly ochrany přírody. Koaliční smlouva mu příliš velkou oporu neposkytuje, bude záležet hlavně na něm samotném.

Začít by nový ministr měl tím, že zbaví úřad stranických „trafikantů“ a znovu do něj povolá odborníky. Přejme mu odvahu a úspěch. Ministerstvo životního prostředí musí totiž co nejdříve zase začít dělat svoji práci. Jinak na to doplatíme úplně všichni.