Jednání o koalici a programu vlády intenzivně probíhají a většinou aktéři projevují navenek dobrou vůli. Ale zdá se, že jde hlavně o peníze, konkrétní politické kauzy a pozice. V čem by ale měla být nastupující vláda jiná, aby mohla začít pracovat na znovunavrácení důvěry v politiku v této zemi?

Když se podíváme do programů stran, tak se ukáže jasná priorita sociální demokracie v zaměření na humanizaci politiky. Snad i centrální slogan dalšího potenciálního koaličního partnera „Ano, bude líp“ lze číst i jako záměr, aby se v Česku žilo lidštěji.

Také u lidovců je možné nalézt náznaky respektu k lidským právům. Je to konec konců křesťanské. Není snad důraz na trvalé respektování lidských práv tím, co by mohlo nastupující vládnutí odlišit od předchozího?

Není konečně nutné přistoupit na to, že lidé nejsou pouhými účetními jednotkami v úsporách ročního státního rozpočtu, ale že jejich všestranný rozvoj je základem a smyslem rozvoje společnosti a vládnutí vůbec? To přece ví i šéf podniku, že soudržnost lidí a propojování jejich motivací a hodnot je nebývalým zdrojem rozvoje.

Objevil se požadavek na vytvoření „ministerstva pro lidská práva“. S poukazem na nemožnost řešení problematiky menšin prostřednictvím resortně roztříštěných postupů. Jenže důvodů pro takový úřad je mnohem víc. Především ten, že každé vládní rozhodnutí má dopady na občany a životy lidí a je tudíž potřeba bedlivě sledovat, zda napomáhají humanizaci života a brzdit opačné dopady. Zároveň, že fakticky každý sociální či ekonomický problém je řešitelný pouze a jenom komplexně.

A pro komplexní rozhodování musí být jasné to, kam cílí rozhodovací proces. Tedy delší pohled než jen na jeden rok, ba často delší než je jedno volební období; jde vlastně o mozaiku opřenou o dohodnutou strategii a tuto strategii naplňující. Také je nezbytné vytvořit mechanizmy, které umožní propojování řešení na jednotlivých úrovních i mezi úrovněmi do celku.

K tomu ovšem musí taková strategie vzniknout a také, aby - na základě koordinace vědeckých aktivit a synergie mezi obory - mohla být případně zpřesňována a operacionalizována do konkrétních kroků. A současně, aby jako zdroj sloužily i spontánně reflektované potřeby při realizaci rozhodnutí, tedy přímo v terénu a praxi: zastoupení neziskových organizací jako korektivů i iniciátorů je zvláště v oblasti lidských práv nepominutelné.

A proto všechno je zase potřeba mít tak říkajíc všechny spoluúčastníky pod jednou střechou. Ale hlavně mít vysokou míru pravomocí vůči partnerům. Zdaleka nejde jen o respekt vůči právně zaznamenatelnému narušování lidských práv.

Právní normy jsou jen špička ledovce. Dokud nebudou centrální rozhodování respektovat nezbytnost kultivace norem chování a diferencí a toleranci mezi lidmi, dotud k humanizaci života nedojde. A zřejmě nemůže dojít ani k růstu důvěry k politice a k demokracii.

To celé není jenom otázka ministerstva. Vyžaduje to zřetelný akcent ve směřování celého vládnutí, včetně vytvoření pozice místopředsedy vlády pro lidská práva. S vybavením a pravomocemi — od strategie po menšiny, od koordinace vědy po spolupráci s neziskovými organizacemi, od práva po kultivaci politiky, od horizontálního propojování mezi resorty po metodiky spolupráce mezi úrovněmi — tak, aby vládnutí mohlo vést k humanizaci a komplexním řešením.