V uplynulém týdnu opustila Anna Šabatová po sedmi letech Radu vlády pro lidská práva. „Prostě si myslím, že nemá cenu být členkou orgánu, který nefunguje, a radit vládě, u níž mám pochybnosti, zda to myslí s lidskými právy vážně,“ řekla ke své rezignaci. Není se čemu divit. Sama Šabatová uvedla jako hlavní důvody rezignace to, že stále není obsazen post vládního zmocněnce pro lidská práva, jmenování Romana Jocha premiérovým poradcem v této oblasti a upozornila také na Nečasovu podporu Liany Janáčkové, proslulé rasistickými výroky.

Poopravila bych výrok Anny Šabatové. Současná vláda to s lidskými právy míní vážně, ale tak nějak po svém. Nejenže pro ni nejsou důležitá, ale minimálně slovy Romana Jocha je považuje za dostačující, ba nadbytečná. Podle Jocha je lidským právem svoboda a ochrana majetku. Rovněž tak právo majetek vlastnit. Ve svém pátečním sloupku to připomíná Michael Hauser, který napsal, že v liberální demokracii neběží ani o liberalismus (jako svobody pro všechny), ani o demokracii, ale jen o soukromé vlastnictví. Jak výrazně to koresponduje se zásadními změnami, které vláda prosazuje v sociální oblasti! Vzpomeňme slov Miroslava Kalouska o příživnících, které nebudeme podporovat my ostatní, co poctivě pracujeme a odvádíme daně. Příznačný je i nápad, že pokud někdo o své vůli opustí zaměstnání, podporu dostane jen v případě, stane-li se z něj okamžitě živnostník a rozhodne se takzvaně o sebe a rodinu postarat sám. Podpora, samozřejmě mizivá, má být státním dárkem do začátku.