V současné době pokládají politické subjekty za zásadní po mnoha letech odsunu účinnosti prosadit platnost služebního zákona. V době vzniku návrhu zákona byla realizace ovšem snazší. Ústřední orgány měly zpočátku ve vedení jen omezený počet pouze politicky odpovědných; na některých místech byli ještě odborníci s potřebnou kvalifikací a odbornou praxi. V povědomí zůstával klasický kariérní řád.

Od té doby narůstal počet nově přijímaných pracovníků bez příslušné kvalifikace a zkušeností z odborné praxe. Jen politická odpovědnost (odborné amatérství) jako prioritní požadavek postupně prosakovala shora dolů - dokonce až po místa  referentů na důležitých pracovních pozicích.

Paralelně s tím narůstaly výdaje na externí spolupráci nejrůznějších právnických a poradenských firem. Kdysi bylo úkolem ministerstev připravit věcný záměr zákona; paragrafové znění zpracovalo ministerstvo spravedlnosti. Poté připravovala ministerstva návrhy celých zákonů.

Právní útvary však mívaly maximálně několik desítek pracovníků. V současné době se počet příliš nezměnil, zato však zpravidla nestačí ani na dobré zadání práce pro externí právnické a poradenské firmy, samozřejmě s násobnými náklady jdoucími do stamilionů ročně.

K úpravě veřejných nabídkových řízení na práce a služby snad dojde. Jakým sítem kvality však projdou kmenoví pracovníci, než dostanou definitivu? Protože jinak by se mohly některé současné doprovodné problémy prodloužit o desetiletí - do jejich odchodu do důchodu.

Pokud jde o politické funkce, jeden z vedoucích účastníků puče v ČSSD byl v politice v podstatě od sametové revoluce, je mu 37 let. Do veřejné politické funkce přešel tedy přímo po ukončení vysoké školy. Může být v práci odpovědný jinak. než politicky? Nepomohl odhalený puč českému zemědělství, kterému měl údajný pučista ministrovat? Nebo mu měl puč pomoci k řízení jiného, jemu bližšího sektoru?

Druhým často zmiňovaným požadavkem je referendum. Referendum k zásadním politickým problémům se samozřejmě prosadí. Odpovědět na jednoduchou otázku „ano“ či „ne“ vyžaduje ale dosti podrobnou znalost problému a to chce přinejmenším čas seznámit s tím příslušnou množinu tazatelů. Jak tedy definovat povahu problému, který je nutno předložit referendu?

V EU posléze ztrácí smysl klasické členění na pravici a levici: zřejmě by mělo větší význam dělení na tržní ekonomiku bez přívlastku a sociální tržní ekonomiku. Přitom se právě na sociální dimenzi Evropské hospodářské a měnové unie začíná klást zásadní důraz zřejmě i jako sebekritika tvrdých sociálních opatření pro řadě selhání finančního sektoru před volbami do Evropského parlamentu a následné složení Evropské komise.