KDU-ČSL byla tradičně stabilizující silou české politiky, její role spočívala v tendenci vyvažovat koalice a posouvat českou politiku do středových pozic. V pondělí večer se uskuteční možná klíčová povolební schůzka, mimo jiné naznačí, zda KDU-ČSL tuto svou tradici obnoví, či zda se pokusí využít krize české pravice k expanzi do prostoru napravo od politického středu.

Předseda lidovců Pavel Bělobrádek přitom opakovaně tvrdí, že jeho strana má stejně daleko do vlády, jako do opozice. „Možnost, že budeme nahrazeni jiným subjektem, tady je, je to jedna z variant. Musíme si dopředu vyjasnit, co je pro každou stranu zásadní, aby v budoucnu nedocházelo k rozporům a vláda neskončila za jeden nebo dva roky. Chceme stabilní uspořádání na čtyři roky. Pondělní jednání bude velmi důležité,“ uvedl Bělobrádek v neděli v Otázkách Václava Moravce.

Již na konci minulého týdne zároveň avizoval, že KDU-ČSL bude v koaliční smlouvě požadovat pojistku, která předejde situacím, kdy dvě strany ve vládě přehlasují třetí. „Myslím, že by mělo být právo veta. Tam, kde ho jeden z partnerů použije, prohlasovat se to nemůže. Už jsem jim to řekl, že chci koaliční pojistku,“ vysvětlil předseda KDU-ČSL v rozhovoru pro server iDnes.cz.

Údajně zaznívají z členské základny lidovců stále silnější hlasy o tom, kterak jejich případné vládní angažmá s ČSSD a ANO má spoustu rizik. Část členské základny KDU-ČSL proto svému vedení doporučuje pobyt v opozici.

Kromě toho, že se lidovci neshodnou se sociálními demokraty na tématu církevních restitucí, odmítají také hlasovat pro zrušení lustrací. Tvrdí, že je to pro ně principiální otázka. Andrej Babiš proto opakovaně uvedl, že si umí představit vládu bez lidovců.

Pohyby na pravici a budoucnost politického středu

S ohledem na rozbor volebních výsledků od roku 1998 po současnost lze genezi KDU-ČSL po listopadu 1989 charakterizovat jako čas permanentního hledání identity křesťanské strany v převážně nenáboženské společnosti.

Jednotlivá vedení strany se po celé dvacetiletí od vzniku České republiky pokoušela zvrátit klesající trend politické podpory. Letos se to lidovcům poprvé sice podařilo, vyhráno ale z dlouhodobé perspektivy ani zdaleka nemají.

Stačí připomenout, že je volilo o 49 736 voličů méně, než v roce 2006, kdy naposledy do sněmovny pronikli. Trend úbytku hlasů je ještě zřetelnější v dlouhodobější perspektivě. Mezi roky 1998 a 2013, tedy v průběhu patnácti let, KDU-ČSL přišla o 200 043 voličů.

Trend volební podpory KDU-ČSL tak do značné míry vysvětluje nejen změny v její politické strategii, ale i opakované změny v pojetí vlastní totožnosti. To se projevuje jako kolísání mezi křesťansko-sociální, křesťansko-nacionální či konzervativně-liberální tradicí stejně jako v reinterpretací jejího vlastního postavení na pravo-levé ose.