Minulý víkend jsem pobýval na Slovensku v Banskobystrickém kraji, kde zrovna probíhalo druhé kolo přímé volby župana. Zástupci územní správy tam probírali postup neonacisty Mariana Kotleby z prvního kola jako raritní událost, ale příliš nevěřili, že by mohl nějak ohrozit favorita z vládnoucí strany SMER Vladimíra Maňku.

Vždyť jeho náskok byl značný a k vítězství už v prvním kole mu chybělo jen pár hlasů. Jak se stalo, že na červené mapě Slovenska je nyní nevábná hnědá skvrna?

V neděli ráno po sečtení hlasů se zjistilo, že s ohledem na nízkou volební účast stačilo kontroverznímu Kotlebovi na zvolení hlavou VÚC pouhých sedmdesát jedna tisíc hlasů z 530 tisíc oprávněných voličů. Možná to vede k otázkám na smysl takového volebního systému, kdy o vítězství rozhodne třeba jen třináct procent voličů.

Co je však hlavní, že lidé ze sedmdesáti pěti procent nepřišli k volbám, protože přestali věřit „civilizovaným“ politikům, lhostejno zda zprava či zleva. Nepřišli ani místní Romové, kterých je v tomto kraji patnáct procent populace a na které Kotleba nevybíravě útočil.

Paradoxem přitom je, že právě v kraji Slovenského národního povstání zvítězil extrémista, který obdivuje válečný režim prezidenta Tisa a označující celé SNP za puč. Vědomě navazuje na luďácké tradice, s kterými mělo Slovensko trpkou zkušenost.

Tento člověk pokřikující „Na stráž!“ v uniformě hlinkových gardistů už byl dokonce za své projevy několikrát trestně stíhán. Nyní si založil nový volební subjekt „Ľudová strana Naše Slovensko“, se kterým se opatrně pohybuje na hraně zákona.

Z diskuzí s občany na Slovensku minulý týden vím, že většinu voličů jeho vize v duchu fašistického korporativismu vlastně moc nezajímaly. K volbám se ale většinově postavili především jako k protestu. Nepomohla ani nevýrazná podpora zprava, kdy větší část pravicových stran řekla: Raději levicový Maňka než extrémista Kotleba.

Reálně zatím nový župan Kotleba moc neovlivní. Jeho strana v krajském zastupitelstvu díky volebnímu systému kromě něho samotného nikoho nemá a SMER má dvacet pět zastupitelů ze čtyřiceti devíti. Tyto volby ale mají symbolický význam, ukazují, co by se mohlo stát, pokud se politici nevzpamatují. Orbánizace našeho východního souseda by pak nebyla tak vyloučená.

Kotlebův konkurent Maňka je zkušený politik — do SMERu přišel z Strany demokratické levice a byl léta oblíbeným primátorem Zvolena. Už devět let je ale europoslancem a v dalekém Bruselu se zřejmě poněkud vzdálil problémům obyčejných lidí.

Když jsme spolu na jaře mluvili, jedním z jeho argumentů byla schopnost získat evropské dotace pro svůj kraj. Praktický dopad na ekonomiku středního Slovenka to ovšem nepřineslo, nemluvě o situace v okolí romských osad.

Žonglování s veřejnými penězi je lidem spíše solí v očích. Nepomohlo mu, že při svém úsilí o znovuzvolení banskobystrickým županem se tentokrát spojil SMER do volební koalice s HZDS, KDH i Stranou zelených. A Maňkovu klesající popularitu nezachránilo ani to, že se svého druhého platu župana vzdal.

Po celém kraji visely billboardy hlásající že v Evropském parlamentu dostává každý měsíc patnáct tisíc eur. Průměrná mzda zde přitom činí 770 eur a nezaměstnanost se tu pohybuje kolem dvaceti procent.

V chudém Banskobystrickém kraji nedávaly drahé billboardy vedoucích stran záruku, že se věci prakticky pohnou k lepšímu. A i když je anticiganismus na Slovensku silný, nebylo to zrovna toto téma, které vyhrálo volby. Vždyť zde protiromskou rétorikou konkurovali luďáckému Kotlebovi jak SDKÚ, tak SMER.

Kotleba chce „cikánským parazitům“ dát krompáče a lopaty, ale vláda Roberta Fica přeci na podzim přijala zákon o nucených pracích, který byl v ČR zrušen Ústavním soudem. Ale zatímco voliči SMERu zůstali trucovat doma, využil mladý knírkatý fašista místní nespokojenost k šokující cestě za mocí.