V neděli 17. listopadu svolala Iniciativa Ne Rasismu! demonstraci na Jungmannovo náměstí. Nepřišli jsme po boku politiků klást věnce a zapalovat svíčky na Národní třídu, kde před více než dvaceti lety studenti společně dali najevo svůj nesouhlas s opresivní komunistickou diktaturou. Přišli jsme protestovat proti šíření neonacismu a fašismu ve společnosti, a tím i aktivně uctít památku těch, kteří byli odvlečeni do koncentračních táborů v roce 1939.

Paměť, historické vědomí, ale zároveň vztah k současnosti nás vedly k odsouzení následovníků nacistů, kteří se sešli jen několik desítek metrů od nás na Václavském náměstí. Chtěli jsme připomenout nejen známé události z dějin třetí říše, ale také upozornit na dobovou tendenci vylučovat a kriminalizovat některé skupiny obyvatel s údajně jiným „původem“, „rasou“ nebo sociálním statusem.

Zpočátku naše setkání vypadalo jako čekání na Godota, který se zase jednou zapomněl a ne a ne přijít. Hluchá místa vyplňovala jen hudba ze soundsystémů. Někdo si krátil chvíli cigaretou, jiný čajem, další se bavili s lidmi kolem sebe.

Chvíli před třetí hodinou konečně zazněly první projevy, pak se zase stálo a čekalo. Z ničeho nic se dav dal do pohybu. Nejdřív jen ostýchavě, po chvilce se ale s plnou rozhodností vydal do ulice 28. října, aby zablokoval trasu náckovského pochodu.

To se podařilo, Godot přišel a zhruba 600 lidí dalo nejen svou přítomností, ale i skandováním hesel jako „No pasaran!“, „Nedej náckům žádnou šanci!“ nebo „Náckové neprojdou!“, jasně najevo, že tudy to dneska nepůjde. Policisté však nelenili a společně s neonacisty se domluvili na odklonění průvodu. Měli náš pochod obejít a o dalších pár set metrů se připojit na Národní třídě zpět na původně ohlášenou trasu.

Takovou strategii jsme samozřejmě mohli tušit, nicméně na místě vyvolala informace zmatek, který se nakonec přetavil ve spontánní přesun právě na Národní třídu. Tam nás zastavil a z obou stran obklíčil kordon policistů. Sevřeni v kleštích jsme čekali, co se bude dít.