Jo to byla bitka

Tomáš Schejbal

Na 17. listopadu se v Praze konala řada akcí. Jedna z nich, organizovaná lidmi z Ne rasismu!, měla za cíl blokovat pochod neonacistů.

Jsem narcistní pozér, který miluje blesk foťáků a voyer, který se rád zúčastněně kouká v první řadě. Proto jsem podlehl touze a s ostatními militantními antifašisty jsem se postavil do první linie proti kordonu robocopů, kteří dostali rozkaz hájit zájmy Svobody, Demokracie anti anti anti anti anti.

Mé povahové vady mi však nebránily, abych si v mlze nasadil černé brýle, v kterých mě krom známých neměl nikdo poznat. Vypadal jsem v nich sexy. Z práce mě nevyhodí, protože za prvé žádnou nemám, za druhé se ji štítím…

×
Zkopírovat odkaz Vytisknout
Diskuse
Honza Macháček, chemik
November 18, 2013 v 10.25
Do zbraně?
O tom zmláceném pirátovi jsem slyšel, to prý byla velká legrace. Policie se vrhla na piráta v kostýmu ve chvíli, kdy zahlédl v davu kamarádku, zavolal na ni a namířil na ni bambitkou. Nejzábavnější na té historce patrně není ani tak to, že bambitka byla samozřejmě neškodná maketa, jako spíše to, že policisté až do té chvíle dovolili, aby se mezi demonstranty pohyboval člověk ozbrojený něčím, co pokládali za funkční střelnou zbraň.
Honza Macháček, chemik
November 18, 2013 v 10.34
Jiná veselá příhoda
Sám jsem se nezúčastnil antifašistické demonstrace, protože jsem byl ve stejném čase zapojen do Sametového posvícení. Cestou na ně jsem neprozřetelně vytáhl plán antifašistické akce přede dvěma staršími pány, z nichž se vyklubali příznivci Dělnické strany. Velmi je uráželo, že o nich, dělnících, mluvím jako o fašistech, a vznesli pozoruhodné obvinění: proti dělníkům jdou represivní složky státu ruku v ruce s anarchisty.

Tato historka má ještě epilog, který už znám pouze z doslechu: Když staří dělníci dorazili na Václavské náměstí, začali členům DSSS nadávat víc než mně, protože zjistili, že skutečně jde o fašisty.