Jsem narcistní pozér, který miluje blesk foťáků a voyer, který se rád zúčastněně kouká v první řadě. Proto jsem podlehl touze a s ostatními militantními antifašisty jsem se postavil do první linie proti kordonu robocopů, kteří dostali rozkaz hájit zájmy Svobody, Demokracie anti anti anti anti anti.

Mé povahové vady mi však nebránily, abych si v mlze nasadil černé brýle, v kterých mě krom známých neměl nikdo poznat. Vypadal jsem v nich sexy. Z práce mě nevyhodí, protože za prvé žádnou nemám, za druhé se ji štítím…

Na neděli 17. listopadu uspořádali na Václavském náměstí svou demonstraci nejprve Dělnická mládež, aby vyjádřila tekutý hnědý hněv proti individuím práce se štítícím a pobírajícím sociální dávky — self-hating nazies (nacisté, kteří nenávidí sami sebe). Druhou akcí na Václaváku byla večerní schůze outsiderů z Holešovské výzvy, na které se o exhibicionistický orgasmus pokoušel známý taxikář Zdeněk Ponert. Škoda slov.

My jsme se ale shromáždili na Jungmannově náměstí proti náckům (i když Holešovská výzva od nich nemá daleko) pod taktovkou lidí z Ne rasismu!, kteří určovali, které ideje se smí prezentovat a které ne. Marxistické dostaly zákaz. Ale co se dá dělat, doba je zlá a proti společnému nepříteli se musíme spolčovat i s lidmi, kteří se po jeho porážce stanou také nepřáteli.

Naším cílem bylo blokovat pochod nácků, a vytvořili jsme block směrem od Rytířské ulice k Příkopům. Odtud jsme se po vzájemných manévrech s policií dostali kousek zpátky v Rytířské ulici, kde nás obklíčil policejní kordon, za nímž nám hrály soundsystémy.

Omezený zásah s rozumným počtem zbitých

V mlhavé politické konstelaci těsně po předčasných volbách, z kterých vyšel vyjednávací tým ČSSD, ANO a KDU-ČSL, případně pravicově autoritářského Úsvitu a kdy není ani ustavena nová vláda, si zjevně nikdo nechtěl dát změnu politického uspořádání. Ani ve střední není pád Berlínské zdi na obzoru a americký Gorbačov Obama už není ten cool chlápek z roku 2008…

Na tvářích některých policistů, skrytých za plexiskly, byla vidět touha po fyzickém střetu s některým z nás, ale na 17. listopadu na to zřejmě nikdo nemá odvahu. Alespoň ne v takovém rozsahu, který by uvedl společnost do pohybu. Proto policisté zvolili doktrínu George Bushe st. o omezené jaderné válce s rozumným počtem mrtvých.

V tomto případě šlo o omezený zásah s rozumným počtem zbitých. Zatčen a zbit pěstmi a obušky byl jen jeden člověk z Pirátské strany. Policisté se nažrali a politický režim zůstal celý. Zatímco náckové a vlajkaři, kterých se sešlo jen několik desítek, v klidu pochodovali ulicemi Prahy. Zatímco lid se na vše koukal z vyhřátých obývaků ve svých televizích a zítra si přečte noviny. Řečeno s Danielem Landou, jo to byla bitka…